V Rakousku na Saalachu 3.11.2001 Krysa promluvila:
Jako bych to už jednou zažil, těžká voda, ale to místo nebylo nějak extrémně exponované,
chvilkový nedostatek koncentrace, banální jezdecká chyba, eskymák, pozdě, podemletá skála, náraz, tma, ticho, voda, zima,
loď se zastavila, pikaču, rychle pryč! Od Norska 2001 (konkrétně ř.Lora) prostě nemám rád podemleté šutry. Nicméně na téhle podzimní akci
v "Lofererschluchtu" jich bylo dost a některé ještě podstatně nebezpečnější než ten "můj" (jeden ze sifónů například sežral Vlastíkovo pádlo,
samotného Vlastíka a jeho Kouzlo naštěstí chytil včas Guru na házečku, ale to je jiná pohádka...). Těch několik vteřin (5 - 10 - 15, nevím) než jsem zase uviděl
denní světlo a mohl se nadechnout mi připadalo jako věčnost a ačkoli plavání v ledové vodě nemám vůbec rád, teď jsem si ho vychutnával.
Pak přišlo zděšení, kde je loď, kruci, vždyť zůstala pod skálou, ale asi za minutu už vyplavala i Zona a Guru ji se značnými obtížemi
odchytil a dotáhl ke břehu ještě před dalším průskokem. Takže nakonec jsem z toho vyšel hodně lacino, tentokrát....
Co k tomu víc dodat ? Snad jen že na kamenité zablokované vodě WW IV až V se prostě jezdecké chyby dělat nesmějí.