Esíčko v kaňonu, několik válců v nájezdu, pak wasserwucht v pravé zatáčce a vzápětí
podemletá skála v levé. Vořu nájezd, trefuju žumpu ještě nad esíčkem a zbytek jedu
hlavou dolů. Jakmile cítím klidnější vodu tak zvedám, ale jsem už trochu vyklepanej.
Zjišťuju, že jedu pozpátku přímo pod tu podemletou skálu, panikařím, snažím se odstrčit
rukou, jdu do vody a první myšlenka co mě napadá je "sifon = smrt". Rvu se ven z lodi,
na hladině zjišťuji, že už jsem v lagunce, lezu na břeh, Guru mi chytá kajak.
Jak mi pak kluci řekli, byla to celkem zbytečná krysa, protože když jsem si vystoupil
tak už jsem byl dávno za skálou a mohl jsem místo toho vpohodě zvednout
(vzduchu jsem měl dost). Holt psychika zafungovala rychleji, ale myslím, že tentokrát
by mi to snad i veliký "EJ" odpustil.