Bylo to takové "hezké" místo WW V, nepříjemný nájezd traverzem v peřeji napříč přes celou
řeku, pak skok asi 2,5m do žumpy, 2 válce a úzká soutěska mezi skalami.
Měl jsem pocit, že nájezd byl správně, až jsem se zapomněl pořádně nadechnout.
Čekám že mě to vyflusne špičkou doprava jako ostatní, ale něco je špatně,
loď se na zlomek vteřiny zastavila a už mě to lopuje strašnou silou přes záď,
chvíli mlátím přilbou o zadní palubu, pak o nějaký kámen,
voda se mě snaží vzít pádlo, ukroutit hlavu a nacpat co nejvíc Gyrodactylů do nosu.
Po několika vteřinách se bubláky trochu uklidňují, srovnávám se, cpu pádlo k hladině a zkouším
zvednout.
Nepovedlo se, rychle druhý pokus, trochu odfláknutý, ale málem úspěšný. Už mi dochází
vzduch, pokouším se aspoň nadechnout, ale místo toho jen piju (prý jsem byl lodí
přimáčknutý na skálu v soutěsce), už nemůžu, nemám vzduch ani morál, musím ven.
Sakra, mám norskou krysu! Vlastík a Alf mi chytají loď a já plavu do vracáku, psychika
vpytli, ale jinak jsem OK. Ach jo, kdybych se aspoň předem pořádně nadechnul, třeba
bych napotřetí zvednul....