Půjčil jsem si od Ondry Inazonu. Tak si libuju, jak ta Rybička proti Vaňhovi pěkně surfuje, najíždim do vracáku pod můstkem, když v tom se „přihodí" špatnej náklon a já se ocitám připlácnutej na pravym betonu. S leností mně vlastní vylehnu lajdácky, spíš už s myšlenkou na to, že budu zvedat, a tak se ani nedivim, že plavu vzápětí hlavou dolu. Tak jo: předklonit, srovnat pádlo,... a sakra: předklonit se jde mizerně, srovnat pádlo proti proudu už vůbec ne a podle toho, jak se to tady mele zkoušim zvedat přesně na rozhraní (to neni zrovna ideální). A co napravo: list naráží na beton nečekaně blízko lodi. Tak znova nalevo: předklonit, srovnat pádlo,... zase nic (nejsem Vlastík, abych přepral Vltavu). Cítím, jak se loď začíná stáčet doleva - do válce pod můstkem, a napadá mě, že si radši tuhle atrakci nechám ujít. Lezu ven. Stojím v rohu pod můstkem, držím loď i pádlo a myslím na to, jak byla tahle krysa zbytečná. Kdybych totiž ještě chvilku počkal (vzduchu bylo samozřejmě dost, ono je ho vlastně vždycky dost :-), špičku by mi vzal proud a místo na zvednutí by bylo na obou stranách lodi. Ale to je kdyby ...