Tak jsem si půjčil VooDoo od velkého Guru Honzy i s laminátovým (karbon-kevlar) pádlem od Galušky.
Těsně před koncem, kde je tok už široký až nezáživný, jsem si pod jedním šutrem najížděl na svíčky a jedna mě překlopila a voda odnáší v dál.
Drnc, drnc, křup, drnc - nedaří se mi protočit pod lodí a narovnat se na eskymáka. Skusím to o dno.
Jednou rukou pouštím pádlo, abych se odrazil od šutru, .... a zrovna žádný v dosahu, tak ho chci zase chytnout oběma.
V tom mi nějaký šutr pádlo vyrazí definitivně, bez něj nezvednu, šutry nejsou v dosahu a když, tak rychle proklouznou pod rukama. Jdu ven.
Ponaučení:
1. Zvedat vlevo i vpravo se stejnou jistotou. Nemusel bych se snažit výtlačnou vestu protlačit pod lodí.
2. Vykašlat se na etiku a klidně raději zvednout i pádlem o dno - i když tomu laminátu by to dobře neudělalo.
3. Srovnat se i když to drncá. Jen se co nejvíc připlácnout ke kajaku a dělat vše opatrněji a pomaleji. Je čas (většinou).
4. Jezdit jen v kajaku, ve kterém skutečně držím a nejezdím nohama a prdelí po stěnách.