Na Tanvaldské Kamenici 31.3.2002 Krysa promluvila:
Taková zbytečnost ba přímo blbost atd....
Tak mě skončilo krásné 7 měsíční období, kdy jsem si nevystoupila z lodičky a k tomu ještě navíc,
když jsem si myslela, že mám konečně lodičku z které se nevystupuje, no a je to v háji.
Takhle to dopadá když si je člověk relativně jistej že už to jel několikrát (letos asi 3x a hlavou nahoru)
tak pak dělá jednu blbost za druhou. Už nájezd do Prádelny byl totálně zvoranej a pak v zápětí špatný
náklon a bylo vymalováno. Ještě chvíli jsem to držela na pádle, ale nakonec jsem skončila hlavou dolu.
Najednou jedna rána do hlavy, druhá, třetí atd. zatím si říkám v pohodě musím nahoru, rychle se srovnat a zvednou, a
le vůbec se nedaří. Tak zvedám, ale je to na nic, končím připlácnutá na zadní palubě a opět hlavou dolu.
Nestíhám se ani nadechnout a další rána do brady, snažím se znova srovnat, v hlavě mě probíhají myšlenky,
kdy už ty šutry skončí, vždyť to není tak dlouhý a kde se ty potvory a v takovým množství tam vzaly ?
Následuje rána o šutr do nosu, další do tváře v tu chvíli mě opouští všechen morál,
lezu ven a ještě než se vynořuji mě popadá vztek, že takhle blbě krysím.
Totálně přicházím o všechno sebevědomí a veškteré ideály....
Ponaučení:
1) konečně se naučit pořádně jezdit, dávat správné náklony, a když na to přijde okamžitě bleskurychle na poprvé zvednout.
2) když je vám od rána blbě tak do sebe necpat pár ibuprofenu a jít na vodu, ale zůstat raději v posteli ..., ale stejně je to výmluva a platí bod č.1 !!!