Už po první kryse mě mělo být jasné, že ani můj morál, ani můj žaludek si nepřejí pokračovat,
ale přece to nevzdám. Po prásknutí už jsem se ani nebyla schopná srovnat na zvedání a tak jsem opět plavala,
opět chudáci museli lovit. Následkem plavby hlavou dolů se vzepřel i můj žaludek a tak už jsem
dál pokračovala pouze po břehu.
Ale mám i jeden pěkný zážitek z toho dne, má házečka měla premiéru a ne tak
ledajakou - tahala holandského rybáře, kterého uprostřed Labe na malém ostrůvku zastihla velká voda. :-)
Eva