Fotoaparáty & Fotografování

Nějak se nám to rozrostlo, takže tady nejsou jen recenze jednotlivých výrobků. Je to spíš pokus o trochu širší pohled na problematiku focení na vodě. Bohužel mě předběhl seriálopisec Alf se spiskem o točení videa, ale není to plagiát, původní myšlenka vzešla od Vlastíka, někdy na přelomu roku 2003/2004. Každopádně si však seriál o videu (viz.Články) přečtěte, i když nejste kameramani, spousta věcí totiž platí i pro focení.

-- Abu --

Obsah

• Teoretický úvod
• Pár postřehů z praxe
• Digitální přístroje
• Klasické přístroje
• Odkazy

Pár slov úvodem:

Nejsem profesionální fotograf ani znalec všech technických a uměleckých detailů v tomto oboru, ale fotím už hodně dlouho, rád a snažím se fotit hlavně ty činnosti které sám provozuji, např. divokou vodu, snowboarding a příbuzné "outdoorové" aktivity. Znám sice hodně fotografů, kteří fotí lépe než já, někteří se tím dokonce živí (takže se dá říct, že to jsou profesionálové), ale nikdo z nich nemá čas něco o tom napsat,... asi pořád někde pobíhají s foťákem.
Já jsem fotil už různými přístroji, ještě někde ve skříni mám pekelně těžký sovětský Kijev z konce 50.let (původně otcův), pak jsem skoro 10let používal kinofilmový kompakt Olympus (stále funkční i když pořádně omlácený) a od prosince 2003 jsem spokojeným uživatelem digitálu Panasonic. Přechod od klasického kinofilmu k digitálu pro mě znamenal veliký krok kupředu a proto bych se o této problematice rád zmínil. Omluvte prosím případné nesrovnalosti v terminologii a jiné nepřesnosti, jak už jsem psal, nejsem expert, jen "takovej mačkal spouště" :-) A pokud se chcete o focení dozvědět víc, neváhejte použít některý z odkazů dole na konci stránky.

Digitál nebo "analog" ?

Vývoj techniky v této oblasti se pohybuje závratnou rychlostí. Funkce, které byly před dvěma roky výsadou drahých a velkých poloprofi přístrojů, mají letos i malé apráty nižší střední třídy. Stejně tak i obrazová kvalita (často hlavní argument zastánců filmu) jde neustále nahoru. Fotografie 10x15cm z aspoň trochu slušného třímegapixlu jsou mnohdy výrazně lepší než z kinofilmového kompaktu. Samozřejmě nelze srovnávat nesrovnatelné, zrcadlovka je svojí kvalitou a možnostmi (i cenou) někde jinde, ale pro fajnšmekry přece existují i digitální zrcadlovky s rozlišením 6-8Mpix, které uspokojí i náročné poloprofesionály.

Digitál - pro a proti

• + nízké náklady na provoz (člověk se nebojí fotit, zkoušet, experimentovat,...)
• + možnost zkontrolovat fotku na displeji hned po vyfocení
• + většinou menší rozměry
• + často více funkcí než srovnatelné klas. přístroje (programy, bracketing, video,...)
• + snadná úprava fotek v počítači, archivace, prezentace na webu
• + do fotolabu posílám (po internetu) jen pár vybraných, nejlepších snímků
•  - vyšší pořizovací cena (platí i pro příslušenství - paměť.karty, akumulátory)
•  - většinou trochu delší reakční časy (zpoždění spouště), ale i tady jde vývoj rychle kupředu
•  - přístroje velmi rychle morálně zastarávají (za 2 roky je neprodejný)
•  - asi trochu větší zranitelnost přístroje

Typy digitálních foťáků

Digitálů je obrovské množství různých typů. Liší se cenou, velikostí, funkcemi, kvalitou fotek a samozžejmě i k jakému použití jsou určeny. Královská kategorie jsou tzv. pravé digitální zrcadlovky s veškerým komfortem na jaký jsou profesionálové zvyklí (desítky funkcí, výměnné objektivy, bohaté příslušenství, perfektní obrazová kvalita), ale i s několika drobnými nedostatky - obludná velikost, vysoká váha, astronomická cena.
Pro běžné smrtelníky jsou tu další kategorie - tzv. nepravé (elektronické) zrcadlovky, u nich se hledáčkem díváte na malý displej, jsou menší, mají dost funkcí a většinou nemají výměnné objektivy. Často jsou osazeny zoomem s velkým rozsahem (10x) a proto se jim říká Ultrazoomy. Tohle už jsou přístroje, které se při troše opatrnosti dají vzít na vodu (i do lodi) a fotky z nich bývají velmi slušné, ale do kapsy se nevejdou ani náhodou.
Nejrozšířenější je kategorie tzv. kompaktů - jsou to přístroje od středních rozměrů (13x8x6cm) až po miniatury velikosti krabičky cigaret, většinou vybaveny trojnásobným zoomem, ale ty levnější často jen s pevným ohniskem (většinou širokoúhlým) a naopak existují i poměrně drahé a velmi kvalitní poloprofesionální kompakty s 3-4násobným zoomem s vysokou světelností. Tady se už každý musí rozhodnout hlavně podle toho, kolik peněz chce do focení vrazit a jaké funkce od foťáku požaduje. Jen bych chtěl varovat před příliš miniaturními aparáty, jednak bývají zbytečně předražené (v poměru k funkcím co nabízejí a kvalitě fotek) a taky se poměrně špatně drží a ovládají. Mě nejvíce vyhovuje taková velikost, abych mohl mít foťák téměř neustále u sebe, co nejlépe a nejrychleji přístupný a přitom aby dobře padnul do ruky a byl snadno ovladatelný.
Často rozšířeným mýtem je honba za maximálním rozlišením. Je sice pravda, že "čím víc megapixlů, tím líp", ale ve výsledku rozdíl mezi 4Mpix a 5Mpix fotkou je většinou nepostřehnutelný a v praxi často vystačíme i s rozlišením 3Mpix (pokud nechceme dělat zvětšeniny větší než 20x30cm). Navíc výrobci některých laciných "takyfotoaparátů" píšou na svoje výrobky velkým písmem astronomická čísla, která ale neodpovídají fyzickému rozlišení snímače a jsou dosahována jen softvérovým přepočítáním (takže vlastně podvod). Tyhle přístroje pak obvykle fotí hůř než zhruba stejně laciné dvoumegapixly od renomovaných výrobců.

Specifika focení na vodě

1. Rychlý pohyb objektu - potřebujeme krátký expoziční čas
2. Objekt je často dost daleko - je potřeba objektiv s velkou ohniskovou délkou (tzv.tele)
3. Často špatné světelné podmíky - co největší světelnost objektivu a citlivost materiálu

Bohužel tyto požadavky jdou částečně proti sobě ("dlouhá skla" mají malou světelnost atd...) a když k tomu ještě připočteme problémy se správným zaostřením, sledováním objektu a vhodným načasováním záběru, musí být každému jasné, že udělat dobrou fotku není zase úplná legrace. Samozřejmě mnohdy pomůže kvalitní vybavení, dobré počasí (když svítí sluníčko, tak umí fotit každý pako :-) a občas i šťastná náhoda. Další věc je ochrana vybavení před nepříznivými vlivy okolí, na vodě to je obzvláště problematické (doporučuji Alfův seriál o točení videa, viz.Články). A v neposlední řadě i problém typu "jedu fotit nebo si zajezdit" - fotografování často zdržuje, komplikuje činnost skupiny a chudák fotograf si pak neužije ani jedno ani druhé. Vskutku, není to jednoduché....

Moje oblíbené "finty" aneb pár postřehů z praxe

• Ochrana před vodou - Kvalitní vodotěsné pouzdro je většinou strašně drahé a neskladné, to levné univerzální z měkkého plastu komplikuje ovládání a i opticky je dost mizerné. Proto jsem toto řešení zavrhnul a vozil jsem foťák, spolu s náhradními akumulátory, ve vypolstrovaném pouzdře a zabalený do malého vodotěsného loďáčku, který je karabinou upevněn k lodi. Potom jsem si pořídil výbornou věc - Peli Micro Case, opravdu bytelnou vodotěsnou krabičku. Mám ho v lodi vepředu, tam co je držák na láhev, takže jsem v případě potřeby připraven fotit za 15-20s od zastavení ve vracáku.
  Některé digitály jsou tzv. zodolněné proti přírodním vlivům, ale do vody se ponořit stejně nesmějí a navíc jsou to většinou přístroje které mě nijak nenadchly svými vlastnostmi. Plně vodotěsné fotoaparáty sice taky existují, ale zatím jsem viděl většinou přístroje na klasický film a všechny trpěly jednou velkou nectností - kapičky na objektivu často zcela znehodnotily záběr :-(
• Dostatek energie - Digitál je životně závislý na elektrické energii. Zhruba polovina aparátů na trhu je napájena z "tužkových baterek", tedy články typu AA, ostatní mají speciální firemní akumulátor. Obojí má své pro a proti. Speciální akumulátorek bývá kvalitní, malý a má slušnou kapacitu (obvykle vystačí na 100-200 snímků). Mezi nevýhody patří hlavně jeho vysoká cena, a nenahraditelnost, Buď si musíte koupit druhý (za 1000 - 3000kč), nebo počítat s tím, že vám uprostřed dne někde v kaňonu na Korsice dojde baterka a máte po focení :-(.
  U článků AA zapomeňte na použití klasických baterek, přístroj má dost velkou spotřebu (procesor, displej, blesk,...) a baterky vycucne rychle. Jedině snad jako nouzovku, když nemůžeme dobíjet akumulátory, lze použít kvalitní (pekelně drahé) alkalické baterky. Já používám tužkové NiMH akumulátory 2100mAh, které se dají koupit za rozumnou cenu (kolem 80kč/kus) a mají dostatečnou kapacitu. Vždy je nutné mít 2 sady článků (tzn. 2x2 nebo 2x4ks, podle toho kolik jich foťák používá). Je dobré si ověřit, jak se chová ukazatel stavu baterie ve vašem přístroji. Některé foťáky trpí tzv. "rychlou smrtí" - jakmile se ukazatel přiblíží k nule, je konec. Jiné vydrží i při "prázdné baterce" ještě nafotit až 10 snímků. Pokud potřebujete šetřit energií, vypínejte displej a blesk, když je zrovna nepoužíváte (za jasného slunečného dne), spotřeba klesne skoro na polovinu.
  A kvalitní nabíječka je samozřejmostí! Ta moje dokáže nabít 2ks AA za 4 hodiny a pak se automaticky vypne aby je nezničila. Taky se dá připojit v autě přímo na 12V rozvod (zásuvka na zapalovač).
• Paměť, paměť, paměť - Je nezbytné mít dost místa na ukládání fotek. Paměťové karty, které jsou přiloženy v krabici s novým foťákem, mívají většinou žalostně nedostatečnou kapacitu. Pro smysluplnou práci to chce kartu, na kterou se vejde minimálně 100-150 fotek v rozumné kvalitě (tj. plné rozlišení a raději menší jpeg komprese, protože vyšší komprese znamená ztrátu kvality snímku). V praxi to znamená většinou karta o kapacitě aspoň 128MB, lépe samozřejmě 256 nebo ještě víc. Tady se opravdu nevyplatí šetřit. Některé starší typy kartet se nevyrábějí ve velkých kapacitách, musíme se pak smířit s více kusy 128iček.
  Problém nastává při vícedenní akci, dovolené, expedici. Na víkend nám většinou kapacita karty stačí, ale při delším pobytu "mimo civilizaci" je potřeba snímky odkládat na nějaké jiné médium - buď laptop (velký, zranitelný, drahý, ale umožňuje na displeji kvalitní prohlížení fotek), nebo existují malé přenosné databanky, "datové peněženky", prostě krabička s 20-40GB harddiskem napájená z baterek, která umí zkopírovat a uložit obsah paměťové karty. Bohužel ani ty nejsou nejlevnější.
• Světelné podmínky - Když je zataženo, hnusně a tma tak pokud možno nefotím, nebo se smířím s tím, že fotky budou tmavé, nekontrastní nebo rozmazané. Vyjímku tvoří samozřejmě např. experimenty s dlouhými časy.
  Jistým řešením může být sice použít blesku, ale s tím vzniknou další problémy. Blesky vestavěné v kompaktních přístrojích jsou často velmi slabé, v menší místnosti to ještě jde, ale na otevřeném prostranství jsou kničemu. Rovněž je nepříjemné, že blesk u kompaktu míří přímo dopředu ("oběti" přímo do očí), takže postavy pak často vypadají jako vystřižené z papíru a mají ony tolik populární červené oči (režim blesku odstraňující tenhle jev tomu někdy trochu pomůže, ale zdaleka ne vždy). Použít externí (silnější, naklápěcí) blesk je možné jen u dražších přístrojů.
• Světelné podmínky podruhé - Používám citlivý materiál. U kinofilmu jsem měl dobré zkušenosti s materiálem Fuji ISO 400. U digitálu jde jakýsi ekvivalent ISO citlivosti většinou nastavit na přístroji, ovšem vyšší hodnoty (400 - 800) znamenají i vyšší barevný šum (záleží na aparátu i na charakteru snímku, např. rockový koncert trochu toho šumu klidně snese). Automatika přístroje se snaží většinou hodnotu ISO držet na minimu = 50 nebo 100, což je výborné třeba na krajinky, ale občas to prostě nestačí a je potřeba ručně trochu přidat.
• Zoom neboli transfokátor - Prostě objektiv s proměnnou ohniskovou vzdáleností. Docela prospěšná věc. Trojnásobný je téměř nutnost na jakž-takž slušné focení. Hodnoty se většinou udávají přepočítané na ekvivalent kinofilmového přístroje, nejčastější rozsah je ekvivalent 38 - 114mm nebo 35 -105mm. Větší ohniskové vzdálenosti (ultrazoomy a teleobjektivy) mají své výhody a nevýhody - vyfotíme i vzdálený objekt, ale většinou mají malou světelnost a jsou citlivé na roztřesení (při focení bez stativu). Řešení při focení z ruky je buď použít krátký čas (vzájemně si odporuje s menší světelností), nebo koupit přístroj s optickým stabilizátorem (postupně jich na trhu přibývá a už nejen v té nejvyšší cenové kategorii). Takzvaný digitální zoom raději vůbec nepoužívejte, i když se s ním někteří výrobci dost chlubí. Výrazně snižuje kvalitu (rozlišení) snímku, připadá mi už praktičtější udělat výřez dodatečně na počítači.
• Tisíce funkcí - Trochu jako nešvar mi připadá, že většina přístrojů nabízí různé nesmyslné, ba někdy přímo škodlivé funkce. Natáčení videa lze ještě brát jako praktickou věc, i když s pravou digitální videokamerou to nejde srovnat ani náhodou. Ale jako hračka, nebo pro krátké malé sekvence na web, proč ne. Daleko horší jsou různé "obrazové efekty", černobílé snímky, všelijaké změny zabarvení, rozostření nebo naopak umělé přostření, negativní obraz, solarizace, a vlastně i digitální zoom. Všechny tyhle funkce lze mnohem lépe udělat v editoru na počítači, patřičně nastavit všechny parametry, experimentovat, pohrát si s tím a případně to zase vrátit zpět. Když efekt použiju přímo ve foťáku, tak už s tím dodatečně neudělám nic a snímek může docela dobře skončit v odpadkovém koši :-(
• Pohybová neostrost - Někdy jde i s delším časem vyfotit pěkný snímek pohybujícího se objektu. Trik je jednoduchý, vyžaduje jen trochu cviku, stačí co nejpřesněji sledovat aparátem pohybující se objekt. Na fotce je potom pohybující se objekt (víceméně) ostrý, zatímco pozadí je pěkně rozmazané ve směru pohybu.
• Korekce expozice - Pokud fotíme v "neobvyklých" světelných podmínkách s automatickým aparátem, je často potřeba mu trochu s určením správné expozice pomoct. Digitály k tomu mají speciální funkci, která umožňuje "přidat" nebo "ubrat" expozici až o 2 tzv. expoziční čísla. Například při focení na sněhu, v protisvětle, nebo za plného slunce na pláži, musíme nastavit kompenzaci +0.6 až +1EV, jinak budou fotky moc tmavé (sníh se zdá automatice příliš bílý a snaží se ho dotlačit do "normální šedi"). Naopak pro některé noční snímky nastavíme -1 až -2EV, jinak by se vytratila noční atmosféra.
  Ale pozor! Všechno to silně závisí na tom, jakým způsobem váš aparát měří množství dopadajícího světla. Například s Panasonicem LC-33 byly zimní fotky s korekcí +0.6 krásně prokresleny, s kompaktem Olympus byla už při +0.5EV jasná místa dost přesvětlena. Takže to chce napřed vyzkoušet jak se chová ten který konkrétní aparát.
• Vyvážení bílé - Lidské oko (+mozek) jsou hodně přizpůsobivé a vědí, že list papíru je bílý. Tak si tu bílou "přimyslí" ať už je papír momentálně osvětlen žárovkou (oranžové světlo) nebo třeba fotografickým bleskem (modré světlo). Snímač v digitálu tohle neumí, něco umí automatika (mikroprocesor), ale ve složitějších podmínkách je opět potřeba mu trochu pomoct. Většina aparátů umožňuje nastavit bílou na - "Auto" (většinou vyhoví), "Sluníčko" (jasný den), "Mráček" (zataženo) a "Žárovka" (umělé osvětlení). Některé mají ještě funkci "Manuál" - ukážeme foťáku bílou či šedou plochu (papír, sníh,...) a řekneme "to je bílá". Ale pozor, při změně osvětlení (zatáhne se, slunce se skloní k obzoru, přejdeme do jiné místnosti) je potřeba proceduru opakovat, jinak barvy ujedou !!! A při použití blesku mám nejlepší výsledky s nastavením Auto.
• Barvy - Většina aparátů fotí a ukládá snímky v barevném modelu RGB. Stejný model používá i počítač ke správnému zobrazení barev na monitoru. Bohužel už z principu tento model nepokrývá celý barevný prostor, velmi dobře jsou zobrazeny základní barvy - červená, zelená, modrá, a jejich odstíny, problémy mohou nastat u barev které leží "mezi" - žlutá, modorzelená (azurová), fialová. Některé aparáty (i při správném vyvážení bílé) pak mohou tyto barvy podávat zkresleně. Oblíbené testovací předměty jsou - citron, fialky a modrozelená Škoda Fabia (u které jsou rozdíly asi nejmarkantnější, některé foťáky jí zobrazují téměř modrou, jiné téměř zelenou).
• Ten správný okamžik - Vlivem zpoždění spouště, které se výrazně projevuje hlavně u starších nebo lacinějších digitálů, ale často i u levných klasických kompaktů, je mnohdy problém zachytit rychlý děj v ten pravý okamžik. Hodně pomůže tzv. namáčknutí spouště - přístroj si zaostří a naměří expozici předem a vlastní reakce na spoušť je pak celkem rychlá (0.1 - 0.2s). Navíc u některých digitálů si lze vypomoci funkcí "sériové focení" - aparát udělá několik snímků rychle po sobě, ty kvalitnější třeba až 4 za vteřinu, a z nich se dá většinou aspoň jeden použít. Nebo někdy i všechny.
• Úpravy v počítači - Tohle je poměrně silná zbraň digitální fotografie, ale nedá se s ní zachránit všechno. Chyby které jdou opravit v editoru - mírná až střední podexpozice (zvýšíme jas popř. i kontrast, nejlépe za pomoci histogramu), nesprávné vyvážení bílé (existuje na to buď speciální funkce, nebo ručně korigujeme poměr červená/zelená/modrá), efekt červených očí při použití blesku, poduškové nebo soudkové zkreslení objektivu, "padající vertikála" vlivem naklonění aparátu, nesprávná kompozice (použijeme výřez, ale pozor, chybějící hlavy tím na fotce nikomu nedokreslíme :-). Naopak chyby které víceméně nejdou už většinou nijak zachránit jsou - přeexponovaný snímek (bílá místa jsou "vypálená", bez detailů, po snížení jasu zbyde ošklivá šedá plocha), rozmazaná fotka (různé doostřovací algoritmy to trochu vylepší, ale ne moc).
  Na většinu úprav nám stačí funkce zabudované v univerzálních editorech (Photoshop, PaintShopPro, PhotoBrush, Zoner Media Explorer...), někdy ale dosáhneme lepších výsledků se specializovanými programy nebo pluginy (přídavnými moduly do editoru, např. FocusMagic, NoiseNinja, NeatImage...).

Omlouvám se za ten dlohý teoretický úvod, nějak jsem se rozkecal.
A teď už k jednotlivým přístrojům:

Digitální přístroje

Panasonic DMC LC-33

Fotograf: Abu

Třímegapixelový digitální kompakt s 3x optickým zoomem.

Protože podrobné technické údaje by zabraly moc místa a ne pro každého jsou zajímavé, uvedu jen pár odkazů pro zájemce:
Technická specifikace od výrobce: www.panasonic.co.uk
Totéžto v češtině: www.panasonic.cz
Pěkný a vyčerpávající test: www.steves-digicams.com

Plusy
  + Výborná kvalita optiky (ostatně, je tam napsáno LEICA, žeano...)
  + Poměrně rychlé reakce, skvělé sekvenční focení
  + Příjemné rozměry, dost malé, ale ne příliš (9.5x6.5x3.5cm)
  + Dobré ovládání, téměř všechny důležité funkce jsou při ruce
  + Několik užitečných funkcí - bracketing, ruční vyvážení bílé, různé režimy blesku,...
  + U delších časů dělá automaticky redukci šumu (i když návod o tom skromně mlčí?)
  + Pěkný kvalitní displej, při namáčknutí zobrazuje aktuální exp.čas a clonu
  + Napájení ze dvou AA článků, celkem solidní výdrž na jedno nabití (180 fotek a víc)

Mínusy
  - Chybí možnost manuálního nebo aspoň polomanuálního nastavení expozice
  - Slabý blesk
  - Autofokus při špatných světelných podmínkách občas zlobí
  - Uvítal bych histogram
  - Průhledový optický hledáček nic moc (zobrazí asi 80% skutečného obrazového pole)
  - Plastový povrch se místy nehezky ošoupává (kosmetika)

Závěr: Tuhle hračku jsem vybíral více než půl roku a za tu dobu jsem si udělal celkem jasno co od foťáku chci a kolik jsem ochoten investovat. Přístroj má tu správnou velikost, i s ochranným pouzdrem se s rezervou vejde do kapsy u bundy, samotný lze v nouzi strčit i do kapsy u kalhot (ale je to dost natěsno). Přesto se mi velmi pohodlně drží a ovládá (mám pomněrně malé ruce), prakticky vše lze zvládnout jen pravou rukou (chudáci leváci), levou používám jen k případnému pevnějšímu uchopení při nebezpečí rozhýbání expozice. Při focení s bleskem je potřeba dát si pozor aby levá ruka blesk nezakrývala, chce to trochu cviku.
Jsem velice spokojen se sekvenčním sériovým focením, foťák je opravdu docela rychlý a umožňuje nafotit až 8 snímků zasebou rychlostí buď 2 nebo 4 fotky za vteřinu!!! Trojnásobný zoom není žádný zázrak, občas by to chtělo "delší sklo", ale při porovnání velikost / cena / světelnost / kvalita si člověk moc nevybere - buď je to velké a drahé, nebo mizerné, většinou někde mezi. Ty 3 megapixely mi zatím taky stačí, na web to je s obrovskou rezervou a i na papíře vypadají 10x15ky mnohem lépe než z kinofilmového kompaktu. Přístroj zvládá celkem dobře i složitější světelné podmínky - protisvětlo, focení na sněhu, dlouhé časy bez blesku v noci nebo v místnosti, atd., jen je mu občas potřeba trochu pomoct kompenzací expozice, popř. vyvážením bílé.
Fotím téměř výhradně v nejvyšším, třímegapixelovém rozlišení, obrázky 2048x1536 mají velikost buď 1 - 1.5MB (při použití menší komprese), nebo 500 - 750kB (méně kvalitní s vyšší kompresí, ale rozdíl je opravdu minimální). Mám tak i trochu rezervu na případné dodatečné výřezy, i z rozlišení 1600x1200 (2Mpix) jsou fotky slušné. Na 256MB kartu formátu Secure Digital (výrobce Sandisk) se mi vejde asi 170-380 snímků.
Aparátek umí dokonce i nahrávat krátké zvukové komentáře k jednotlivým fotkám, ale zatím jsem tuhle legrácku ještě nepoužil, většinou nebyl čas a navíc si docela dobře pamatuji kdy a kde jsem co fotil, nemluvě o tom, že všechny důležité údaje o expozici, včetně datumu a času, jsou uloženy přímo v obrázku (formát EXIF).
Trochu problém mi dělá, že ne vždy se mi podaří při focení rychlých pohybů přinutit přístroj nastavit krátký čas. Ten pak, i při dostatečném osvětlení, přiblble nastaví čas 1/125 a clonu 14, místo aby tam dal 1/500 a 3.5. Tady by to chtělo polomanuální nastavení, nebo aspoň nějaký "program sport" který bude preferovat krátké expoziční časy. No snad ještě přijdu na nějakou fintu...
Jinak foťák zatím vykazoval docela slušnou spolehlivost a odolnost, bezproblémů fungoval i ve dvacetistupňovém mrazu (i baterky vydržely!), a nějaký ten drobnější kontakt s vodou (při focení v dešti nebo na horách po lehkém posypání sněhem) taky přežil. Vozil jsem ho celkem asi 21dní na snowboardu a lyžích v kapse u bundy, mnohokrát padal (z toho jednou asi ze 2 metrů přímo na břicho :-) a všechno, částečně i díky polstrovanému pouzdru, vydržel bez újmy. Aparát s kovovým tělem bude možná odolnější, ale tenhle se zatím taky drží dobře.

Update - Zhruba od půlky března 2004 byl tento přístroj, vzhledem k očekávanému příchodu nových modelů na trh, zlevněn u některých prodejců na velmi příznivou cenu kolem 7000,-
Pokud chcete vidět jak to fotí, tak většina obrázků ve fotogalerii, od Vánoční Sázavy 2003 je focena tímto přístrojem.

Ostatní digitální přístroje

Většinu těchto přístrojů jsem měl v ruce, viděl jsem jaké z nich lezou výsledky, nebo je mají moji známí a podělili se se mnou o zkušenosti.

Olympus C-3040Z

Třímegapixelový digitální kompakt s 3x optickým vysoce světelným zoomem (ekvivalent 35-105mm) a velkým množstvím nastavitelných parametrů. Na trh uveden roku 2001, takže teď už jde o přístroj zastaralý, ale díky svým kvalitám stále dobře použitelný. Jeho předchůdce byl C3030Z, z nástupců (už čtyřmegapixelových) je zajímavý C4040Z a hlavně pak C4000Z, který se momentálně vyprodavá za VELMI slušnou cenu. Řada profi. kompaktů pak pokračuje modely C5050Z a C5060WZ.

Podrobnosti najdete na: www.olympus.cz.
Hezká recenze v angličtině: www.steves-digicams.com

Plusy
  + Velmi dobře se drží
  + Výborná světelnost 1.8 -2.6
  + Poloautomatické i manuální nastavení expozice a ostření
  + Velký displej (i když s horším rozlišením)
  + Dobré ovládání expozice, blesku, makra a režimu měření
  + Sériové focení přibližně 5 snímků za 2 vteřiny
  + Poměrně spolehlivý autofokus
  + Široké nastavení rozlišení a kvality komprese, včetně TIFF
  + Slušné automatické vyvážení bílé, 4 předvolby a manuální nastavení
  + Optický hledáček s korekcí je chytře umístěn v levém rohu

Mínusy
  - Celkově pomalejší reakce (start, zoom, menu), spoušť s namáčknutím naštěstí rychlá
  - Malý rozsah clony a času (největší clona jen f10 a nejkratší čas 1/800s)
  - Nemá histogram
  - ISO pouze 100, 200, 400, při 400 vyšší šum
  - Zonální měření má očas problémy, hlavně u scén s větším kontrastem
  - Větší barevná aberace než LC33, hlavně u širokoúhlého objektivu
  - Soudkovité zkreslení u širokoúhlého objektivu, tele kupodivu vpořádku
  - Některé funkce obtížně dostupné v menu
  - Nemá uživatelsky definovaná tlačítka
  - Hlučný motorek u zoomu
  - Do kapsy už moc velký a těžký, napájení 4xAA

Kromě automatické volby expozice má polomanuální (předvolba clony nebo času) i zcela manuální režim a mnoho dalších funkcí (z těch užitečnějších např. uzamknutí expozice, volba intenzity blesku, nastavení kontrastu, saturace a doostření nebo 2 druhy blesknutí do dlouhého času), které jsou bohužel ukryty v menu. Menu je na ovládání trochu složité a pomalé, u novějších modelů řady bylo předěláno a spolu s možností definování uživatelských funcí na tlačitka se ovladatelnost zlepšila. Displej je příjemně velký, bohužel u testovaného vzorku byl málo kontrastní, tak nějak "vyšeptalý". Trochu nemile mě překvapily optické vady u širokého ohniska, hlavně barevná aberace a soudkovité zkreslení. Teleobjektiv naopak kreslil krásně i při otevřené cloně 2.6.
Není to foťák na tahání v kapse a rychlé momentky, ale pro trochu serióznější focení je to přístroj docela vhodný, v bazaru by měl jít koupit za příznivou cenu. Nebo jako ještě lepší řešení bych viděl koupi jeho mladšího čtyřmegapixlového sourozence C4000Z, který má mnohá vylepšení a momentálně se vyprodává za cenu jednoduchých třímegových automatů (tzn. kolem 7000kč)!!!
S přístrojem jsem si hrál několik dní, docela nerad jsem ho dával z ruky, na objektiv s velkou světelností se rychle zvyká a vůbec s přístrojem dobře padnoucím do ruky a plným manuálem je radost pracovat. Dokonce jsem chvíli uvažoval, že bych si koupil tu C4000, ale nakonec jsem si řekl, že ty prachy raději vrazím do vodáckého vybavení :-) Praktické výsledky si můžete prohlédnout ve fotogalerii na záběrech z Mastníku.

Olympus C-350Z

Podrobnosti najdete na: www.olympus.cz.
Jednoduchý 3Mpix automatický kompakt s trojnásobným zoomem, bohužel trochu podprůměrné světelnosti. Ovládáni přístroje taky není zcela ideální, velká většina funkcí je neprakticky ukryta v menu. Rychlost taky není nejlepší, zpoždění spouště po namáčknutí je ještě v normě, ale start z vypnutého stavu, nebo sekvenční snímání (jen 1,5 snímku za vteřinu) jsou slabé. Šikovná je masivní krytka objektivu, sloužící zároveň jako vypínač. Napájení 2xAA, výdrž průměrná (o něco horší než Panasonic LC-33). S příchodem jeho nástupce C-360 byla 350ka výrazně zlevněna, takže pro méně náročného uživatele je to teď docela dobrá volba, co se poměru cena/výkon týče. Existuje i 4megapixelová verze C-450 (a její nástupce C-460).

Olympus řada C-7xx (ultrazoom)

Podrobnosti najdete na: www.olympus.cz.
Jde o starší přístroje 700-730, dnes už celkem vykopávky, pak dva celkem moderní 740 a 750 a nakonec nejnovější kousky 760, 765 a 770, které právě teď (únor 2004) přicházejí na trh. Jsou to tzv. nepravé zrcadlovky, někdy nazývané EVF, s desetinásobným zoomem.
740ka (3Mpix) a 750ka (4Mpix) jsou docela příjemné foťáky, trochu větší a pomalejší, rovněž napájení 4xAA jim docela dost přidá na váze. Objektiv je v mezích normálu, někdo sice pomlouvá jeho optické kvality, ale mě to přijde ještě docela v normě. Jinak samozřejmě disponují spoustou různých funkcí (více či méně užitečných), včetně poloautomatického i manuálního nastavení expozice a dokonce manuální ostření. Hlavně pak po nedávném velkém zlevnění (o 25%) jsou docela dobrá varianta pro pokročilejšího amatéra, který si chce pohrát s nastavením a využije ohniskové vzdálenosti 38-380mm (equiv., bohužel bez stabilizátoru).
Z nové řady samozřejmě nejvíce zaujme 770ka, která má proti modelu 750 četná vylepšení, měla by fungovat rychleji (včetně rychlejšího sekvenčního snímání), vylepšený hledáček, lepší video, o něco málo menší rozměry i váhu a napájení speciálním LiOn akumulátorem (je to opravdu zlepšení proti 4xAA ???).

Minolta F100, F200

Podrobnosti najdete na: www.minolta.cz.
Stylový malý kompakt v kovovém pouzdře, 4Mpix, trojnásobný zoom a možnost automatické, manuální nebo poloautomatické (předvolba clony nebo předvolba času) expozice. Model F200 je novější a proti F100 je mírně vylepšen.
Tenhle drobeček má spoustu užitečných funkcí (např. manuální ostření, histogram, autofokus se sledováním objektu, automatická rotace obrazu,...) a v době uvedení na trh to bylo skutečné dělo. Celkový dojem bohužel hodně kazí značná lenivost přístroje, všechno mu trvá moc dlouho. Druhá nevýhoda je vysoká spotřeba proudu, na plně nabité 2xAA akumulátory vydrží maximálně 100 snímků, tedy zhruba poloviční dobu co Pansanoic LC-33.

HP Photosmart 318

Podrobnosti najdete na: www.hp.cz.
Velmi jednoduchý a poměrně zastaralý dvoumegapixlový přístroj s pevným ohniskem. Ovládání je snadné, ale ne proto, že by bylo nějak speciálně chytře vymyšlené, ale proto, že nejde prakticky nic nastavit, téměř vše se děje automaticky. Docela přínosná je vnitřní pamět 8MB a napájení z AA článků, naopak velmi nepříjemná je příšerná pomalost, včetně obrovského zpoždění spouště a čekání než se vyfocený snímek uloží do paměti nebo na kartu. Jediné co můžeme považovat za omluvu těchto nedostatků je datum vzniku - rok 2001. Vývoj jde opravdu rychle kupředu....

HP Photosmart 720

Podrobnosti najdete na: www.hp.cz.
Starší (rok 2002) 3Mpix kompakt s trojnásobným zoomem poměrně masivní (těžké) konstrukce se 16MB vnitřní paměti, napájený ze čtyř AA článků. Nabídka funkcí je už o něco lepší než u HP318, je zde např. kompenzace expozice, vyvážení bíle, volba ISO citlivosti, video a dokonce i sekvenční snímání. Přesto všechno se přístroj nevyrovná ovladatelností, rychlostí, velikostí ani obrazovými výsledky ostatním třímegapixlům se kterými jsem "měl tu čest".

A na konec digitální sekce ještě pár foťáků, které se mi moc líbí a myslím, že budou fungovat hodně dobře, minimálně stejně jako ten můj Panasonic :-)

Kompakty -
Sony DSC-V1 a W1 (!!!), Panasonic LC-70 a FX5, Minolta G400, Pentax Optio 550, Canon S50, Olympus C-5000, Casio QV-R40, Fuji F700

Větší "děla" -
Panasonic FZ10 (!!!), Minolta Z1,Z2 a A1,A2, Fuji S5000 a S7000, no a samozřejmě skvělé digitální zrcadlovky Canon EOS 300D a Nikon D70 (!!!)

Klasické filmové aparáty

Canon EOS 300

Fotograf: MC, Honzinec

Moderní elektrifikovaná kinofilmová zrcadlovka s výměnným objektivem a vestavěným bleskem. Pokračování úspěšné EOS 500 a EOS 500N. Nyní se vyrabí mírně vylepšená verze 300V.

Technická specifikace: www.canon.cz

Co nám k tomuto aparátu řekne jeho uživatel MC:
Momentálně mám Canon EOS 300, objektiv trošku lepší než std. - USMII 28-105.

Plusy
  + Lehký foťák s mnoha funkcemi
  + Rychlý a neslyšitelný autofocus
  + Několik snímku za sebou
  + Možnost manuálního i plně automatického režimu
  + Relativně kvalitní sklo (ale na pevné ohnisko to samozřejmě nemá)
  + Velké množství doplňků (Canon compatible), ale drahych (sluneční clona 1200,-)

Mínusy
  - Přece jen to něco stojí
  - Bakelitove tělo nevydrzi všechno (totéž platí o objektivu)
  - Zoom má svoje dobrá i špatná mista a trochu menší světelnost
  - Je to plně elektrická zrcadlovka, takže bez baterií ani ránu

Pokud bych měl na to peníze a chtěl dělat dobré fotky na vodě, šel bych osobně nejspíš do Nikonu FM2 (popř. FM3A) + pevný objektiv cca 100mm = prakticky nezničitelné pouzdro, závěrka rychlá a též nezničitelná (titan), plně mechanický a manuální - bez baterii, objektiv vysoce světelný a kvalitní.
Tož to co mi teď napadlo.

-- MC --

A co nám k tomuto aparátu řekne Honzinec:
Tělo Canon EOS 300:

Plusy
  + Velká řada užitečných funkcí (v porovnání s konkurencí v této kategorii)
  + Dobrá a rychlá komunikace s objektivem
  + Logicke a dobře umístěné ovládací prvky
  + Celkem slušný hledáček (cca 95% skut. obrazu)
  + Dobře čitelné všechny aktuální nastavené hodnoty při namáčknutí v hledáčku
  + Nizka váha (cca 360g oproti konkurenci 500g a vic ve stejné kategorii)

Mínusy
  - Bohužel nižší kvalita materialu a zpracování těla

Objektiv základní Canon USM 28-80, vyzkoušen i USM 28-105 a 75-300 IS (se stabilizátorem - opravdu to funguje). Pokud jde o základní USM 28-80, tak je oproti obyčejné DC 28-80 rychlejší a tišší:
  + Výborná a rychlá spolupráce s tělem (výběr zaostřovacího bodu a samotné ostření)
  + Celkem dobrá skla (méně reflexů při focení proti slunci)
  + Užitečné je taky tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti

  - Světelnost jen průměrná (3,5-5,6)
  - I objektiv by si zasloužil lepší zpracování (USM 28-105 je na tom lépe)

Obecně fotím hodně věci se stativem, mám rád delší časy - romanticky rozmazanou tekoucí vodu, velkou hloubku ostrosti.... Ale na to chce mít čas a vhodnou (trpělivou) společnost, nejlíp někoho, kdo má stejný zájem. Prostě to, že vyfotím na jednom místě 2 filmy není záruka toho, že bude aspoň jedna fotka za něco stát. Je potřeba to trochu rozmyslet a někdy i odolat a třeba i po 10 minutach příprav se na to při troše pochyb radši vykašlat.

Ostatní příslušenství:
UV filtr (cca 1.200,-) - celkem kvalitní od Tokiny, nicméně z mé zkušenosti nevelké účinnosti, takže ho spíš používam jako ochranné sklo.
Polarizační filtr (cca 2.400,-) - rozhodně každému doporučuji !!! Obrovské účinky (samozřejmě tím větši, čím jsou paprsky slunce víc kolmo ke směru focení), eliminuje nebo maximalizuje (podle natočení) odlesky světla (hlavně od vody, ale obecne hladkých předmětu - sklo, plech, ...) a maximalizuje/minimalizuje kontrasty mezi barvami (to je hlavně vidět na obloze).
Přechodové Cokin filtry - víc používám hlavně šedé (G1 a G2), které přitmaví přesvetlené pozadí - vršek fotky (sníh, slunce). Vyzkoušené mám i jiné barevné přechodové filtry, ale to je dobré spíš na experimenty a ozvláštnění fotek.
Pro ty, co maji rádi pěkné barvičky doporučuji oteplující filtry (někdy v kombinaci i s polarizačním). Když je nemáte, je někdy dobré poprosit v labu o sytějši barvy.
Stativ: Malý - Manfrotto - výborné kovové zpracování (za odpovidající cenu - 2.500,-), velmi užitečný na cestách. Velký - Hama - mizerná kvalita - nejradši bych ho vyhodil (ale pořád je to něco, co se klepe míň než moje ruka), ale Manfrotto za 8.000,- a víc je přecejen hodně peněz.
Kabelová spoušť - určitě se vyplatí při focení ze stativu (pořád nastavovat samospoušť je hrozná pakárna).
Gumová nastavovací sluneční clona - hodí se i při dešti.

Digitály: Pokud bych měl volit teď, asi bych bral Olympus C5060 Wide Zoom (momentálně cca 23.000,-) - nástupce vyzkoušené C5050. Ale než nějaký skutečně koupím, tak možná už budou za tuhle cenu i digitální zrcadlovky...

Poslední moje poznámka, co mě napadá a ma obrovský vliv na výslednou fotku je výběr labu. Vyzkoušel jsem jich hodně a pak (cca 4-5 let zpátky) objevil Ultralab & syn (Vladislavova, Vinohradska). Dle mého názoru BEZKONKURENČNÍ. Občas se me někdo pokusí zviklat a já zkusím i něco jiného, ale často mě to nepříjemně překvapí, jak hrozně to dopadlo, a rychle se vrátím a někdy i tytéž fotky nechám udělat ve Vladislavce.

-- H. --

Pozn. redakce - Jistě jste si všimli, že oba naši recenzenti jsou spíš tradicionalisté, kteří nejvíce důvěřují klasické kinofilmové zrcadlovce bez nějakých zbytečných elektronických vymožeností. Jejich nedůvěra k nejmodernějším technologiím je pochopitelná - oba pracují denně s počítači (jeden jako programátor přes zpracování obrazu, druhý u telekomunikační firmy), takže už asi vědí své :-))
Nicméně na kvalitu jejich fotek to má nesporně kladný vliv. Taky bych chtěl někdy umět dělat takové obrázky....

Canon EOS 500N

Fotograf: Jana

Elektrifikovaná kinofilmová zrcadlovka s výměnným objektivem a vestavěným bleskem z roku 1996, pokračování úspěšného typu EOS 500.

Technická specifikace: Canon EOS resources
Přehled všech EOSů: www.eos-magazine.com

Jana bohužel nebyla schopná dodat nějaké konkrétní postřehy, nicméně soudě podle obrázků co jí z toho lezou, nebude tento typ asi úplně špatný. Navíc je poměrně úzce příbuzný s (novějším) EOS 300, takže většina postřehů z předchozí recenze bude platit i zde.

Ostatní klasické přístroje

Praktica

Co nám k tomuto aparátu řekne jeho uživatel MC:

Já jsem fotil dlouhá léta na manuály zn. Praktica. Je to i dnes dobrá varianta zrcadlovky na vodu.

Plusy
  + V bazaru za nemnoho peněz
  + Kvalitní pevné objektivy - dosti svetelné a odolné
  + Dostatek dostupného bazarového příslušenství
  + Až na expozimetr žádné baterie

Mínusy
  - Nekvalitní a těžko dostupné transfokátory
  - U starších verzí závit, u novějších bajonet (existuje redukce za cca 700,-)
  - Mohou se vyskytovat problémy typu prosvítání zadní stěny, poruchy expozimetru, apod.

Plusy/Mínusy
 +/- Pouze manuální ostření
 +/- U většiny typů pouze plně manuální expozice (rozhodně nebrat poloautomaty řady BCA)

Více se dočtete na: Mike's Praktica Page

Škoda, že se mi nepodařilo vymámit nějaké informace od osob nejpovolanějších - Zdeňka a Lenky, kteří se oba fotografováním živí. Možná se bojí, že by se široká veřejnost něco přiučila, naučila se líp fotit a tím ohrozila jejich profesní postavení?? Každopádně jsme tak přišli o cenné praktické zkušenosti s takovými technickými lahůdkami, jako je digitální zrcadlovka Canon EOS D10, poloprofesionální digitální kompakty Canon řady G a další :-(
Jakpak to bylo o té kovářově kobyle.....

Odkazy

• Steves-Digicams.com (angl.)
• Digital Camera Reviews.com (angl.)
• Imaging-Resource.com (angl.)
• Digital Camera Resource Page.com (angl.)
• Paladix.cz
• Grafika.cz
• Fotografovani.cz
• Fotoaparat.cz
• Fotosite.cz
• DigiLaby.cz
• DigiMánie.cz
• DigiNeff.cz
• DF klub.cz
• Fotopruvodce.cz
• Digitální FotoMagazín.cz
• PhotoRevue.cz
• FotoRoman.cz - DOPORUČUJI !!!
• www.fotoamater.cz
• Digi-Foto.sk