---

Evička se dobrovolně a bez mučení ujala psaní deníku, nicméně nezbyné dovětky a redakční poznámky (kurzívou), musel Abu stejně doplnit (prostě musím mít poslední slovo:-))

---

Krysy v Itálii

17.6. - 26.6.2005

Osoby a obsazení:

---

1.den - pátek

Odjezd v 18hod z Tróji, světe div se opravdu všichni tam byli včas, dokonce Haf přijel velmi přesně, bohužel si ovšem nevzal takovou drobnost jako je loď a pádlo. Aby jsme si odjezd ještě trochu zpestřili po připojení vozíku jsme zjistili, že nefungují brzdová světla. Chlapci s pustili do rozebírání možných rizikových míst a opravdu, po jednom telefonátu a asi hodinové práci světla svítí... Odjíždíme ve 21hod směr Rakousko a ve 3hod ráno za usilovného deště dojíždíme k Halstadskému jezeru, kde spíme.

---

2.den - sobota

Prší. Vyjíždíme na Koppentraun, stav 128cm vypadá na pěkné svezení (III - V). Vše probíhá v pohodě až těsně před Neviděnou (nejtěžší ww V místo) Vlastíkovi při zajíždění do vracáku padá šprajda on sám a pádlo jsou na břehu, ale Vlastíkův červený Realese jede do Neviděné. Haf se vrhá do proudu Neviděné a jen zazněl povel "Za mnou". Jede ovšem sám, nikomu se tam bez prohlížení nechtělo, takže vybíháme s házečkama po břehu zjistit, jak to projede a pak zbaběle obnášíme. Haf mezi tím dohnal loď, skočil do vody a dotahl jí ke břehu. Pak už bez problémů dojíždíme na parkoviště. Konečně vysvitlo sluníčko, Vlastík stopuje pro auto. Přejíždíme k Lammeru kde spíme pod mostem před Lammeroffen. Dojíždějí nás cyklisté a s nimi zásoby matesů, hermelínů, utopenců a vína (zbytky ze svatby).

---

3.den - neděle

Vyrážíme na Lammer, který má ideální střední vodu. Jedeme úsek z Voglau. Jede i Ivona s Lukášem. Začíná to krátká pěkná ww III soutěska, kde já zvedám a tím komplikuji situaci Ivoně, která krysí. Po asi 2km přijíždíme k mostu kde jsme spali a já úplně bez morálu, Ivona a Lukáš odpadáme, zatímco zbytek se vrhá do soutěsky Lammeroffen. Svážíme auta a čekáme dole. Cyklisti mě přemlouvají, ať s nimi jedu na krátkou projížďku cca 25km kolem vody, já bláhová se nechávám ukecat...
Přijíždí vodáci, všechno prý bylo v pohodě až na Hafovo eskymo ve třetím vstupním váleci a na Janu, která si zazvedala dole nad popelníkem. Protože jí všichni ujeli, tak přemluvila nějaký Anglány ať jí to najedou, za což dostala od Hafa vyhubováno: "Jak to že se nás nedržíš." :-) Vodácké auto vyjíždí směr Isel, my "cyklisté" směr krátká projížďka po rovině. Po prvním kilometru bloudíme a jedeme někam jinam než je původní plán, nastoupáme 600m a ujedeme asi tak 20km.
Přejezd směr Moll je možný dvěma cestama, delší s průjezdem tunelem, více najetých kilometrů 9,5Euro za tunel / kratší vláčkem 15 Euro za auto. Vyhrává vláček. Moll nemá vodu takže pokračujeme na Isel. Vodácké auto ovšem cestou píchlo, chlapci rozmontovali celé auto, ale k rezervě a heveru se né a né dostat. Volá se pro změnu do Čech. Spíme nahoře u Kalserbachu (asi 1400m.n.m), kousek za vodopádem. Je zde také nasedací místo na tento lahůdkový potok, ale tam se nikomu nechce, no není tady Alf aby nás do toho navrtal. (Jeli to společně s Hafem před rokem a Haf už nehodlá podruhé vstoupit do téže řeky:-))

---

4.den - pondělí

Cyklisté vyráží do hor a my na horní a dolní Isel. Dnes svážím auto, chytla jsem rýmičku a celkovou slabost a chci se vyspat. (Je prostě líná, naše mladá paní!!) Vysazuji vodáky na placeném parkovišti na začátku Islu (4km nad Hinterbichlem), kráčí přes louku ale asi tak po 10min chůze je zastavuje domorodkyně a posílá zpět, prý je tu nesjízdný vodopád. Popojíždíme asi tak kilometr a všichni odchází s loděmi směr voda cca 15min dolů z kopce. Nasedají tak 2 km nad Hinterbichlem kousek pod vodopádem. Končí asi po 7km pod obcí Bobojach u mostu, pak již následjí nesjízdná místa (výstup 10min do kopce, není možné sjet k řece). Jedná se o úzké koryto, mírně zablokované za poměrně slušného stavu (asi 10cm pod maximem), náročnost dle Hafa III - IV+, zezačátku lehčí, ke konci přitvrzuje. Prostě velmi pěkné svezení.
Nakládáme a jedeme podél řeky po proudu zpátky. Cestou zastavujeme v autoservisu v Matrei, kde nám ochotně a za přijatelný peníz mění zničenou gumu za jinou, lehce ojetou (nová by stála 3x víc a muselo by se na ní den čekat).
Kolem 17hod přijíždíme na spodní úsek Huben - St.Johan = pěkná III - III+ s velkými vlnami. Mooc pěkné, ale je potřeba dost vody, což odpoledne bylo. Cyklisté si dali výjezd nahoru a nastoupali 1300m na 30km - brrr. Spíme opět na stejném místě u Kalserbachu. Chlapci večer vaří výbornou čočku a následuje lehce depresivní večírek. Nechápu co se komu nelíbí na písničkách Oldřicha Janoty, hraných za úplňku.

---

5.den - úterý

Cyklisté vyjíždí (po nezbytném několikahodinovém šťourání se v byciklech) na podobnou projížďku jako včera. My chceme dát Defereggenbach (alias Schwarzach) za St.Jakob asi 5km III-IV - bohužel není voda (a na spodní pětkový úsek se nějak necítíme). Chceme dát Drau, nemá vodu a i s vodou to vypadá jako horší Sázava.
Podnikáme alespoň procházku soutěskou na wasserfall za 2,90Euro na osobu. Lekli jsme se náročnosti, protože u vchodu jsme obdrželi helmu ale je to nůďa. Jak prohlásil Abů: "Bojej se, aby na italskýho turistu nespadla šiška, to by mohlo vést až k válce." Přejíždíme do Itálie po silnici č.52 kolem Tre Cime, směr Padola - Candine. Chceme dát Padolu - bohužel nemá vodu, Piávu - bohužel nemá vodu, Mae - naštěstí nemá vodu, takže zitra je naše.
Hledáme nasedací místo, kousek za odbočkou na Soffranco před mostem nacházíme vrátka, vypadá to že s jistými obtížemi to půjde. Odjíždíme spát do Langarone na "smetiště" u soutoku Mae a Piave. Asi za hodinu doráží i cyklisté. Ještě jsem se stačila vystresovat cedulí u vody ohlašující pozor na nenadálé obrovské vlny na Mae, nahoře je prý přehrada a ta může kdykoli vypouštět. Snažím se vystresovat i ostatní, ale nepodařilo se mi to, zítra jedeme na Mae....

---

6.den - středa

Mae - pohádková říčka v superúzké soutěsce s 20m kolmými skalami okolo, ze které nelze odejít!! Podle kilometráže ww II - nevěřte jí, není to voda pro každého! Přirovnání pro znalé - něco jako Hradní Soutěska na Guilu, akorát 30x delší a většinou o něco užší. Okolo 11hod procházíme brankou a cca v 12:30 jsme (zpocení a schvácení) i s loděmi a pádly u vody, k sestupu jsme použili 3 házečky a chvilky lezení. Haf prohlašuje že hůř už nebude - kecá.
Po 200m pádlování, hned za mikropřítokem příjíždíme k nesjízdnému závalu. Ondra, Haf a Vlastík jsou ve svém živlu, opakují si kurzy slaňování, zkouší nové způsoby, lezou po kamenech jak kamzíci. Bez lezení je zdolání závalu nemožné. Při jednom sestupu jsme využili i sedák po dalších 2 hodinách canoningu se dostáváme za zával. Začíná to hned pár III+ míst a jeden 3 metrový vodopádek v 2m široké soutěsce, následuje pořád depresivní úzké koryto s vysokými skalami okolo, nedá se prohlížet ani obnášet, jen hrůza, šero a tma!!! Haf vykřikuje "Fantomasi, nežer tu mrkev, dostaneš klaustrofobii", ačkoli Fantomas s nami vůbec není...
V soutěsce je také několik stromů. Na jednom jsem zkončila já i Jana, naštěstí Vlastík nás duchaplně vytahuje. Jana najíždí podruhé, bohužel opět příliš vlevo a už visí na tom samém stromě, hlavou dolů. Vystupuje za asistence Vlastíka a Ondry. První krysa. Jedu za Hafem a Abůem, slyším konverzaci, která se mi moc nelíbí. Pak slyšíme temný hřmot a nelze to prohlédnout. Je vidět hrana a v dálce ve tmě spodní hladina. Haf prohlásil "Pánbůh s námi" a jede. Je tam 2m skok s pěkným vývarem, naštěstí to vybojoval (s eskymem) a už signalizuje ať se pořádně rozjedem. Všichni to nakonec nějak zvládli.
Po skoku následují pořád ještě zajímavá místa až přijíždíme do "Velké krysí štěrbiny" - zúžené místo se zatáčkou prudce do prava, pak do leva cca 1m široká, spadlej strom a za ním to táhne pod skálu. Jana v první zatáčce, dle vlastních slov přichází o pádlo, brýle a sebevědomí. Haf zůstal na stromě, ale Abů ho vyšťouchl. Já bohužel nevyšťouchla Abúa takže jsme na stromě zůstali oba. Abů vyjíždí pozadu a je naplácnut na skálu, mně dojela Jany loď a otáčí mě, takže jsem se taky naplácla na skálu, bohužel hlavou dolů. Na Hafa pak už jedou 3 prázdné lodě. Janino pádlo zůstává i po Vlastíkových odvážných pokusech zaklíněno pod stromem. Vylévání lodí poprsa ve vodě a nasedání v kolmých skalách je taky lahůdka. Jana pokračuje s náhradním skládacím pádlem.
Následuje šikmý skok do uzoučké štěrbiny, je potřeba udržet za každou cenu špičku doprava. Do skoku samozřejně není vidět, jediný co slyšíte jsou strašlivé rány jak lodě mlátí o skály. Jedu blbě, plnou silou narážím na skálu vlevo a krysím. Za chvíli slyším Vlastíka, asi je to velmi podobné, jen naneštěstí má méně výtlačnou loď a ta ho stáhla zpět a už přichází s lodí v ruce. Následuje Ondra který ale sveřepě vyšplhal po skále pryč z válce a krysu nemá.
Zde autorka poněkud pozapomněla na Hafa a Abůa a proto to se skromností sobě vlastní doplním - nad skokem byla naštěstí mělčina, na které se dalo vylézt a trochu do toho nakouknout, což jsem udělal. Haf to pak odvážně najel a vybojoval z válce ven. Já pak pobíhal v 50cm vody a vysvětloval všem jak to jet a čím dál víc se děsil, když jsem viděl ten masakr dole. Nakonec jsem zůstal sám a tak mi nezbylo než nasednout, 3x si přeříkat - doprava doprava doprava a spadnot tam, loktem vrazit do skály, zabojovat si s válcem a vítězně vypádlovat ven. Chránič na lokty samozřejmě ležely někde v autě na podlaze...
Soutěska končí, skály se trošku rozevřely, ale pořád ještě následují místa tak kolem ww III, musíme dvakrát přenášet, ale obtížnost se snižuje. Ještě nás čekají 3 kratší soutěsky s náročností ww II, ale o to více romatické, uzoučké a krajinomalebné. V 19:30 vyjíždíme v Langarone, kde již na nás čeká auto. Vaříme a Abů statečně řídí celý 150km dlouhý přejezd po šílených italských silničkách k Noce.

---

7.den - čtvrtek

V jednu hodinu v noci přijíždíme do kempu Val di Sole, asi 1 km za Cogolem směr Peio. Cyklosekce nám už drží místa. Cena je přijatelná, kemp hezký 5 EURO za osobu a noc a 6 Euro za velké auto, stany platit nechtějí. Ráno cyklisté jedou na výlet, my na Noce. Opět řídím, jsem líná :-) Jedeme Noce od soutoku s Vermiglianou do Dimara. Úsek asi 10km je zezačátku většinou v navigaci, ale pak je tam hezká lesní soutěska a slalomka ww IV, jinak je to tak ww II - III. Po příjezdu do kempu se ukázalo, že Ivona s Lukášem museli odvést Martina k zubaři. Bohužel jinak než italsky se tam nemluví a tak si moc nepokecali. Martin dostal jen injekci proti bolesti a ráno to musíme zkusit znovu. Večer prší.

---

8.den - pátek

Ráno vezeme Martina k doktorům. Po chvíli dohadování dostala Ivona jméno a číslo místního lékaře v Male. Jmenuje se dr.Bruno a dokonce Martina hned vzal, udělal mu rengen a diagnóza byl zánět u zubu. Vyčistil mu to a řekl že to stejně bude bolet. Zaplatili jsme 60 Eur. Při odjezdu do nás nacouval starej děda a chtěl po nás 50Eur jako odškodný což jsme mu samozřejmně nedali, byla to jeho vina. Přivolaný policista mu domluvil a nic jsme nevypisovali ani neplatili, jen jsme zabili asi tak hodinu času. Ondra se v ranní rozespalosti (kolem jedenácté) omylem napil motorového oleje, který považoval za čaj.
Jedeme spodní úsek Noce od Dimara do Ponte Stori. Asi ve 13 hod konečně nasedáme na vodu, asi po 1km vlnek je mi tak zle, že končím. Navíc v mém žaludku už toho také příliš nezbylo. Voda se prý začala zintenzivňovat do III - IV která pokračuje skoro celých 9 kilometrů. Konec je pod mostem v rafťáckém vysedacím místě dostupném z vesnice Bordiana po klikaté silničce mezi jabloňovými sady. Ivona si zaplavala 2x , Lukáš jen jednou, asi se zase kochal. Vodáci odjíždějí směr Passirio, já zůstávám s kolisty v kempu (Zrádkyně!). Poprchává.
My po romantické cestě přes hory doly, kde si Vlastík hezky zakroutil volantem, přijíždíme do oblasti Merano. Vymysleli jsme s bratrem zajímavou hru, protože je potřeba dopít litrovku rumu a lahev griotky, máme domluvený signál - když se otevře okno, otevře se i láhev. Kromě toho se láhev otevírá při jiných význačných událostech - když přejedem nějaký průsmyk, přijedeme k přehradě, odbočíme, atd... Passirio ma dost málo vody, uvažujeme o večerním přejezdu přes hory na Oetz, ale do průsmyku nás nepustí s vozejkem. Začíná solidní průtrž mračen. Posilněni rumem dedukujeme, že po dešti půjde voda nahoru, proto parkujeme s autem kdesi u řeky, kde se večírek dostává do vítězného konce (který už si příliš nepamatuju). Spíme všichni v autě

---

9.den - sobota

Nádherné slunečné ráno, plánuji cyklovýlet přece to nenechám na nich .... Našla jsem krásné údolíčko, bohužel s převýšením 800m a částí zvanou horolezecká vložka :-), ale byli tam moc hezké výhledy vyškrábali jsme se až do 1985m.
Vodáci měli ráno po večírku trochu kalné (obzvláště někteří), voda v řece bohužel už tak pěkně kalná jako za bouřky nebyla a taky šla dolů, ale bylo to sjízdné. Sprášili jsme asi 8km P(r)assiria, končili kus nad Meranem u jezu a fotbalového hřiště. Většinou to byla taková Sázava, ale ve střední části byly i pěkné peřeje a prahy, tak do ww III+. Za větší vody, nebo na začátku zájezdu na rozpádlování pěkná řeka, takhle bohužel trochu nuda. Aspoň že svítilo sluníčko. Jana si vystoupila, poté co přehlédla šutr jako kráva a nakouřila to do něj. Trochu se potloukla a odřela. Naštěstí nic moc vážného a stejně jsem za chvíli končili.
Vaříme torteliny se sýrovou omáčkou (jako rozloučení s Itálií) a pak přejíždíme do Rakouska, bohužel se musíme s vlekem vrátit na dálnici, zajížďka 100km. Před Brennerem začíná opět hustě pršet. Přijíždíme k Ruetzbachu, který teče z ledovce Stubai do Sillu. Všude kolem hromy a blesky, na pumpě jim vypadly počítače a nejde tankovat, musíme k jiné. Kolem jezdí policajti a hasiči vyčerpávají vodu ze zaplavených sklepů. Ruetzbach má barvu mojí ranní kávy půl napůl s mlékem a průtok trochu vyšší než je zdrávo. Jedeme nahoru k vodočtu, na něm je 135-140, což je teoreticky ještě sjízdné, ale série kolmých schodů v poloregulovaném korytě a občas nějaký strom nás moc neláká. Nakonec se rozhodujeme přespat na místě a ráno se rozhodnout podle stavu vody. Je to ledovcovka, tak by snad měla jít dolů.

---

10.den - neděle

Odjezd do Čech.
Podle toho jak je Evička stručná bych usoudil, že cyklisti už nic v neděli nejeli. My jsme naopak časně ráno vstali, a protože nás nikdo nezdržoval olejováním řetězů a odmašťováním brzd, tak už v 9h jsme byli u vodočtu v Krossbachu. Voda klesla na 115cm, nicmémě umělé stupně vypadaly pořád stejně hnusně, proto sjíždíme autem ještě o 3km níže. Nasedáme na rychlý vodnatý ledovcový potok, který pěkně uhání, jen ta obtížnost je trošku nuda, tak II+. Kilometráž slibuje zvýšení obtížnosti, ale pořád nic. Až pod další vesnicí to konečně začíná, několik esíček v lese, s pěknými kameny, vlnami a válci. Spád není nijak extrémní, ale solidní průtok to docela vynahrazuje, prostě příjemná ledovcová čtyřka. Bohužel asi po 2km tahle lahůdka končí. Jedeme ještě přes další vesnici a po celkem 6km za 45minut vysedáme na začátku Fulpmes. Dále je prý pětková soutěska, ale na ní bohužel dnes nemáme čas. Vlastík stopuje pro auto, pozorujeme exhibici paraglajdistů, nakládáme a pak už jedeme po dálnici, za střídavých bouřek a tropických veder směrem do Čech. Cyklisti nás předjíždějí když vaříme na odpočívadle před Linzem, ale protože nečtou esemesky, tak nezastavují. Kolem 21h jsme v loděnici v Troji.

---

Fotografovali - Tomáš, Jana, Vlastík,...

---