--- www.Krysy.Net ---

Klepání na nebeskou (bránu) škvíru.

Motto: Začínáte jezdit vodu a máte sebou plný pytel štěstí a prázdný pytel zkušeností. Jde o to, abyste pytel se zkušenostmi naplnili dřív, než vyprázdníte pytel se štěstím.

Obhlídka: Nepřipadalo mi to tak zlý, celý den jsem jel v nadstandardní pohodě, a tak jsem si říkal, že když to nebude hrozný a Ondřej M. pojede, tak do toho půjdu. Pravda, ta žumpa hned na začátku je špatná a pak ty šutry vpravo, ale snad když se to dobře najede? Těm pár kajakům co jsem to viděl jet, to nevyšlo nic moc, jeden šel pod šutr (najel moc vlevo), druhej celou škvíru hlavou dolů. Asi pojedu na tu pravou tyčku kterou je vyznačenej průjezd, to by mohlo vyjít. Podržím se na pravém pádle, hlavně nejít do těch šutrů. To by bylo fuj, fuj. Ještě to probíráme s Ondrou a jdeme na to.

Průběh: Vyrážím asi půl minuty po Ondřejovi, nájezd vyšel přesně jak jsem si představoval, ale pak se děli věci. Zapíchnul jsem loď do válce tak jak jsem chtěl a okamžitě bez možnosti reagovat jsem tam šel napravo přes čumák. Zachovávám klid a rovnám se na palubu a chci zvedat. Strašlivý rány do hlavy (asi pět) mi znemožňujou se pohnout vod lodi. Najednou chvilka klidu. Vopírám se vší silou do eskymáka, ale pádlo naráží na kámen a okamžitě praská list. Znova rovnám hlavu na loď, ruku okolo helmy. Přišla rána jakou jsem ještě nezažil a dvě obdobné následují za okamžik. Cítím že praskla helma a já vidím zcela jasně před očima hvězdičky. Narážím na kameny zádama, kde mám naštěstí hodně tlustou vestu, hlavou i palubou lodi. Dlouhý táhlý škrábanec o helmu napovídá, že jsem přejel ten poslední šutr. Chci zvednout, ale pádlo bez listu projíždí neúčinně vodou. Uvažuju o zvednutí nalevo nebo protočení pádla, ale nemám na to morál, sílu, vědomí a hlavně už nechci žádnou další ránu do hlavy. Musím ven. Okamžitě házím zbytek pádla na břeh, strkám loď na kámen u břehu a v klidu vylézám z vody. SuperKrysa je na světě. Ondřej sedí na břehu a drží se za rameno. Jel to podobně jako já, ale neprasklo mu pádlo a zvednul. Dozvídám se od něj překvapivou informaci. "Tý vole, my jsme ale pitomci". Ano, zhruba nějak tak to je.

Výsledek: Zlomené pádlo, prasklá helma, na třech místech roztržená šprajda, trochu vodřený klouby na ruce, malá boule na hlavě, lícní kosti pohmožděný od popruhu helmy a lehce naraženej loket. Směšná cena za život :-)

Co mě zachránilo (podle důležitosti): 1. stěstí, 2. dobrý vybavení (teda až na to zkurvený pádlo), 3. zachování klidu a rozvahy při srovnávání se pod lodí.

Závěr: Takže jsem dostal lekci. No asi je to dobře, budu opatrnější a to mi určitě neuškodí. Profiplast Kostatka je pěkná sračka, voda je nebezpečná, kameny jsou tvrdý a já pěknej pikaču.

Thats all folks, tjády dády dá. Zmar.

Alf

Co k tomu dodat ? Silné zážitky prý nutí vnímavé a tvořivé lidi aby spáchali nějaké "umělecké" dílo. Alf již vytvořil malé dílko literární, na mě tedy bylo abych stvořil dílko hudební. Protože ale ten můj prožitek zase nebyl tak moc intenzivní (co to je, vidět skoro umírat kamaráda, nuda....), nebyl jsem schopen výtvoru zcela originálního, takže jsem hodně čerpal z pana Roberta Allena Zimmermana, snad se nebude zlobit. Prostě text je taková parafráze, ale aspoň jsem si to celé sám zaranžoval, nahrál a "nazpíval" :-) A poslechnout si to můžete tady (6.2MB, mp3 128kbit stereo, doba stahování 10 - 40 min. Pokud máte opravdu hodně pomalé připojení, můžete zkusit tento soubor s vyšší kompresí ale podstatně zhoršenou kvalitou zvuku - 1.9MB, mp3 40kbit/s mono, doba stahování 3 - 12 min).

Tomáš