Švýcarsko v Německu
Vlastíkovy zápisky z výletu ve stylu "všechno je jinak", mírně upravil a redakčně doplnil Abu.
Dějství první - čtvrtek
Původně jsme chtěli jet na horní Inn a podobné lahůdky na Ch-A hranicích. Ale ...... V noci čt/pá se sjíždí u verandy vodácké základny u vysedacího místa Loisachu u Ga-Pa Mondeo s Přemkem a mnou (on se musí vrátit v sobotu do Dačic protože večer hrajou s kapelou), Pasat s Honzou, MC, Abu, Jirkou (kterého naložili v Chebu) a Hyundai s Doktorem, Janou a Hafem (lodě uvnitř). Ráno jezdiči zavrhují Loisach s hezkým nadstavem (v oblasti zřejmě vydatně pršelo)- přece si nebudu máčet neoprén hned po ránu na WW III. Nepokračujeme k Innúm, ale za pomoci DKV a útržků paměti vybírajáme nedaleké říčky na D-A pomezí, vesměs přítoky Isaru.
Dějství druhé - pátek
Dojíždíme k vesničce Walchau a hledáme vodočet, jestli má Walchen vody hodně nebo málo.
Usuzujeme, že akurát (vodočet jsme nenašli, ale stav v řece přecejen překračoval
DéKéVéčkem doporučovaných 5 kubíků, odhadem tak 2x až 3x... Zpětný pohled na internet to potvrdil, v pátek teklo 14 kub.),
vykládáme hydro, kolotoč s autama a
začínáme nad "životunebezpečným" jezem, který všichni v pohodě sjedou po pravém jazyku,
kromě Jany, která raději po horolezecké vložce nastupuje až pod ním.
Krásné prostředí i voda - detaily kudy a jak se co jelo, obnášelo a
prohlíželo dodá Tomáš.
Dle různých zdrojů mělo jít o zablokovanou korsickou drop-pool skokovku, veskutečnosti
to byl proplachovák typu Lammeroffen za velké vody, jen několikanásobně delší.
Nejzajímavější byly vstupní skoky do sevřených
soutěsek (celkem asi 3ks), většinou za této vody nesjízdné (pomníčky na břehu morál nepřidaly), takže jsme
si dobře nacvičili přenášení a hlavně alpinstarty (ten nejvyšší z dobrých 4-5m). Asi v půlce plavby
nacházíme druhý odočet, ukazuje 220cm, optimum je prý 150... bez komentáře.
Jinak za trochu nižšího stavu bude "Walcha" moc hezká technická říčka v romantických
skalnatých soutěskách (asi něco mezi Lorou a Lammerem?)
Mně utkvělo v paměti žertovné obnášení 10m vysokého jezu a v zápětí i soutěsky s
vývarem délky modřanského jezu.
Já jsem si užíval pozici posledního - když to projeli všichni, tak mně to taky pustí.
Dojezd do přehrady, kdy najednou všichni (i já) v pohodě zvedali bez pádla.
Výlez k parkovišti po 30m svahu kohosi inspiroval k jízdě po trávě do vody
a vzápětí se s radostí svezli prakticky všichni (pro větší legraci bez pádel a
nezašprickovaní).
Popojíždíme kousek (ke střednímu Rissbachu, z mostu ještě koukáme do respektvzbuzujícího
Rissbachklammu, který má taky vody víc než je zdrávo, naštěstí...),
a na málo používané slepé polní cestě pro dobytek a turisty směr Hinterriss vaříme, paříme, spíme.
Jak se ochladilo, tak jsme jestě u Přemka v autě dopili pivo a poslouchali
Záviše a pak hupky dupky do spacáčků.
Dějství třetí - sobota
Ráno se Přemek dle očekávání nedočkal "ranního prásku" a odjel, doufám že nepříliš smuten směr Čechy.
Zbylá 2 auta v poledne vyrážejí hledat přístup k Fermersbachu (hraniční potok mezi Německem a
Rakouskem, v odlehlém hlubokém kaňonu, námi operativně překřtěný na Fernetbach).
Vodočet na soutoku s Rissbachem (těsně pod klammem) ukazuje
125cm a slibuje méně než maximum (130).
Po zakoupení mapy je nám jasné, že jinak
než vjezdem do FORSTSTRASSE zákazu vjezdu to nepujde (nebo nést lodě víc než 6km do kopce)
a tak stoupáme po štěrkovce přes hřeben, k jinak nepřístupnému nástupnímu místu. Honza vyhání z
Passáta nás tlusťochy, ale i tak jede na hranici (tzn. místy táhne břicho auta po kamenech).
Urychleně v 13:30 vykládáme hydro a auta se vydávají zpět dolů s tím, že kluci vyběhnou proti proudu
pěšky po jakési pěšince. Odhadujeme to na 2-3 hodiny času, které vyplníme snášením materiálu k
vodě potokem (Šli jsme korytem Aubachu, jeden z větších pravostraných přítoků Fernetbachu,
asi 50 výškových metrů a byl to docela slušnej kaňoning :-)). Typicky korsická expedice
nám zabrala více než hodinu a pak jen zvědavě koukáme po proudu krásného soutěskovitého Fernetbachu,
co nás asi čeká. Procházka s Hafem po úbočí slibuje na pohled pohodové vlnky (ze 30m klasický
autobusový efekt).
Honza s Doktorem se podezřele dlouho nevzracejí, sluníčko zapadá za hory, už nás to nebaví a
začíná být zima.
Uvažujeme, že sami sjedeme co se dá, pak necháme lodě dole, vyběhneme po
stráni a ráno to dojedeme - Haf v neděli večer veze rodiče na letiště, musí
být v Praze do 20.hodiny.
V 16. hodin se jdeme podívat na silnici a necháváme vzkaz, že čekáme do 17h,
pak že vyrazíme po vodě. Naštěstí jsme si to rozmysleli (výlez nahoru je ze soutěsky většinou pouze
pro kamzíky), uvázali materiál házečkama a rozhodli se dojít k autům pěšky
(2h procházka po štěrku v neoprénových botičkách, au).
V 16:55 cestou nahoru potokem potkáváme řidiče. Po nenalezení cesty na
pravém břehu makali po levém (tedy tom úplně špatném), ale cesta skončila u těžní lanovky.
Seběhli tedy zpět k autum, do Hyundaie naházeli věci na spaní a vyjeli k místu kde nás předtím v 13:30
nechali. Nemůžu chlapce moc pomlouvat, oni se opravdu snažili, ale proč proboha nechali tu
čerstvě zakoupenou turistickou mapu, kde byla nakreslena i ta správné pěšina, v lodích, místo aby si jí
vzali ssebou... to fakt nechápu
Jdeme všichni nahoru k autu, stanujeme, vaříme, spíme. Večerní déšť naštěstí viditelně nezvedl hladinu.
Dějství čtvrté - neděle
Ráno se vstává v 7 vyrážíme k vodě už v 8h. Krásné prostředí i voda - detaily kudy a jak se co jelo, obnášelo a
prohlíželo dodá Tomáš.
No bylo toho necelých 6km, průměrný spád asi 50‰, téměř celé ve vápencové soutěsce, kolmé skály se střídaly s
hodně šikmými svahy a "převislými trávami", navíc bylo vše po dešti mokré,
takže prohlížení a přenášení bylo občas lahůdkové. Podle kilometráže obtížnost
IV až V s několika místy VI(nesj). Místní specialitou jsou uzoučké (1-2m) průskoky s různými
žertovnými prvky, jako dvoumetrový skok, vývar, ostrá police vyčnívající ve výši obličeje, pravoúhlá zatáčka, kapsa
ve skále. Kombinací všech výše uvedených lahůdek vznikla 3 víceméně nesjízdná místa, která jsme všichni
nesli. Chlapci si ještě dali jeden asi 4-5m vodopádek s hnusným nájezdem v pravém úhlu.
Jinak průtok odhadem tak 3-5kyblíků, místy by to sneslo o něco víc, ale v sevřených úzkých průjezdech už raději ani kapku navrch.
Mně utkvělo v paměti vykrysení po 300 m po nasednutí.
Termín vykrysení je podle mě (a většiny ostatních krys) v tomto případě ne zcela
adekvátní, Vlastík totiž neplaval a z lodi nevylezl proto, že by nezvednul, ale proto, že se
zaklínil mezi strom a kámen a pokud se nechtěl utopit, tak mu nic jiného než vylézt nezbylo.
Byla to evidentně hrubá jezdecká chyba, ale s eskymováním to nemělo nic společného.
O oficiálním statutu této krysy/nekrysy se asi bude ještě jednat. No posuďte sami:
Poněkud pozdě jsem si uvědomil, že na půjčeném Zulu je zapotřebí PÁDLOVAT,
když se člověk chce vyhrabat do průjezdu, kterým jeli ostatní. Takže jsem
zakrátko zjistil, že ač mám špičku proti proudu, a snažím se přejet doprava do vracáku,
pomalu couvám do levého průjezdu. Nezbylo než se s tím smířit. Chtěl jsem
zacouvat za šutr, tam se srovnat a pokračovat svou cestou. Bohužel jak jsem
to chtěl zapíchnout do vracáku, uvízl jsem. Chvíli jsem se mrskal, že se
uvolním, ale záhy jsem poznal, že jsem zajel zadkem pod kládu a mrskáním se
jen hlouběji zapasovávám až mi voda začala cákat přes hlavu. Čekat, že by mi
někdo mohl pomoci ze břehu, by znamenalo vydržet nějakou tu minutu (než kluci
přetraverzujou, vystoupí a doběhnou po břehu) a vzhledem k tomu, že tlak
vody už šprajdu stejně strhnul, byl jsem z lodi venku velmi rychle. Pak jen minuta
přetahování se s proudem o loď (pod kládou neprojela).
Poučení: I když to vypadá jako brnkačka, vždycky počítat s tím, že tam může
být nějaký průser. Opuštění lidi bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat.
Tolik popiska Vlastíkovy krysy/nekrysy.
Dále bylo různé žertovné obnášení stromů, průskoky,
které jsem jel jako pikaču a přitom nezvedal (zlaté Zulu).
Díky vysunutým tykadlům - Honzovi s Doktorem se zbytek bál méně, ale i tak jsme
cca 5km jeli 5 hodin. Jana toho měla poslední 1km plné brejle, Abu si
zničil ramínko, mně se naštěstí poranění vyhnula.
Abych se tedy vyjádřil - celou dobu jsem jel velmi nevyrovnaně, polovinu věcí
jsem sjel velice dobře, zbytek jako pikaču, v lepším případě jen bokem, pozpátku, nebo styl
"koule v biliáru", no a nazávěr jsem si dal jeden odcela obtížný průjezd celý hlavou dolů.
První chybu jsem udělal už v nájezdu, při eskymáku se praštil do pravého ramene, zvednul jsem
přesně v klíčovém místě - nad menším skokem, ovšem o 2 metry víc vpravo než jsem měl být,
spadl do vývaru, šel tam podruhé, úporně vylehával nalevo až to postupně přešlo ve zvedání odleva odzadu,
které mi vůbec nejde ani v bazénu. Vtom jsem dostal ránu do pádla od šutru, utělalo to CVAK-CVAK,
já chtěl zařvat, ale jen jsem se napil, no a pak jsem konečně zvednul a se zatnutými zuby zajel do vracáku.
Jana jela podobně, jen tu druhou půlku zvládla hlavou nahoru a prozměnu si sedřela prsty na rukách.
Ještě že už nám zbývalo jen 200m lehké vody do konce.
Na výlezu (soutok s Rissbachem)
u vodočtu je 120cm - prý optimum.(Haf si zatančil vítězný tanec na střeše vodoměrné
budky)
Kamarádi mi naštěstí pomohli vynést loď, sličná děva mě svlékla, Dochtor vyřknul svojí diagnózu
(subluxace levého ramene, zhmoždění pravého ramene, bipolární porucha osobnosti a polymorfní preverze,
ale ty poslední dvě asi nijak nesouvisí s úrazem) a hned mi podal i medikamenty (2 Ibalginy 400
zapít rafťáckým Staropramenem v plastu).
Bylo to opravdu v nejvyšší čas, už jsem měl bolestí mžitky před očima. Za chvíli začaly léky
působit, šli jsme se ještě jednou podívat na
hrůzostrašný Rissbachklamm a pak už přijeli řidiči s auty.
Urychleně nakládáme, přeskupujeme posádky (jedu s Hafem u Honzy s MC abych
stihl vlak) a skutečně v 20:00 jsme u Hafa. Nakonec nejedu v 21 hod do Petrovic,
ale v 23:15 rovnou do práce protože jsem si koupil trekovky.
Doktorův Hyunday není zdaleka tak rychlý a navíc vezeme Jirku do Chebu, takže do Prahy dorážíme
až po jedenácté hodině. Ale zase jsme byli cestou na večeři.
PS - Po telefonátu s rodiči Haf zjistil, že rodiče už jsou v ***, protože letěli ráno v 11, nikoliv večer... no comment ...
-- Vlastík ( + Abu) --