Existuje jeden takový docela malý ostrov kdesi ve středomoří. Existuje taková parta lidí který jezdí vodu. A je něco co tyhle lidi donutí aby si vzali svou cenou dovolenou sedli na mnoho hodin do aut a jeli se tam podívat. Dokonce je něco donutí jet tam i víckrát. Proč? Je tam voda, ale ne jen tak nějaká voda. Tam je KORSIKA.

Krysy podruhé na Korsice

30.4. - 11.5.2003

Osoby a obsazení:

	Alf	Dagger Redline, video

Doktor	Prijon Creeker - foto

	Honza - Guru	Prijon Creeker, foto

Honza - Honzinec	Prijon LUV, foto

	Ivona	MTB, foto, fantastický kuchař.

Jirka	Perception Blade

	Martin - MC	Piranha Inazone, foto

Stoupa	MTB

	Vlastík	Rainbow VooDoo - "Kouzlo"

Dále VW Passat 2,0 TDI 4x4 combi, Toyota Hiace 2,4D (obě vozidla ve slušivé tmavěšedé (i když o rok starší) barvě), 7 kajaků, 2 horská kola, otep pádel, 3 stany, 120 piv, 3 bedny jídla, vařiče, kytary a spousta dalšího harampádí....
Zase nás bylo o něco méně, ale na druhou stranu jsme poznali novou tvář, všem kromě Doktora neznámeho Jirku. Dámská část byla zastoupena pouze Ivonou, která absencí spřízněné ženské duše patrně trosku trpěla, ale snad jsme nebyli tak strašní. Ti co nejeli, buď nemohli, nechtěli, nebo jsme je sebou prostě nevzali :-)

Motto: "A tak se pan Šustr z Hronova nad Doubravou zamyslel a spočítal, že normální konev má 117 otvorů v tom kropítku a že je to škoda a udělal do něho pouze 13 otvorů. Už to funguje na té konvi, konev šetří vodou ..."

Přemek Podlaha, Lou Fanánek Hágen, MC

Den první - středa

Sraz původně na pátou posunut z nezvládnutelnosti termínu na osmou. Nakonec začínáme balit asi v devět. Upravujeme zahrádku na Toyotu (někteří se upravují na zahrádce v pizzerii) měníme kola na Passatu. Množství věcí a jídla letos překonává i ty nejhorší noční můry. Jede nás devět a nákladový prostor Toyoty i se sklopenými zadními sedadly je zarovnán až pod strop. Zjišťuji že vyměněná letní kola jsou skoro prázdná. No snad to dojede aspoň k nejbližší pumpě. Odjezd v 10:30 což je dobré. Trajekt z Livorna jede až v 13:30 to musíme v pohodě stihnout. Smažíme na Rozvadov, Mnichov a Insbruck. Toyota šlape jak hodinky. Udržujeme se na průměru 100km/h + hodina za různé zastávky a tak. Paráda.

Den druhý - čtvrtek

nás zastihuje někde v Německu. Jsem docela dobře vyspalej tak mi cesta pěkně utíká, ostatní pospávají, jenom Vlastík mě udržuje při životě konverzací o počítačovém spedičním systému na kterém pracuje. Střídavě komunikujeme SMS s Passatem, který jede asi dvě hodiny za námi neboť ještě něco kupovali a stavovali se v Chebu pro Jirku. Jedu až na rakouské hranice kde kupujeme vinětu a předávám řízení Honzincovi. Upadám do kómatu. Probouzím se někde v Itálii, čas je pořád výborný, rezerva cca 1,5 hod. Beru řízení a jedem dále přes Bolognu na Firenze. Tak však čeká zrada v podobně dopolední zácpy způsobené státním svátkem. Rezerva se zkracuje. Voláme Honzovi do Passata naší situaci a ten sto metrů před odbočkou prudce strhává auto směrem na pobřežní dálnici. Snad to tam bude lepší a stáhne ztrátu. Jsme za Firenze, rezerva je pryč, naopak nám si 15 minut schází. Zácpa nás stále přes hodinu a půl. Honza volil dobře, a je těsně před přístavem v Livornu. Ženu toyotu co to dá po úzké silničce kde je osmdesátka se sypeme 120 - 130. Výsledek je smutný. Po téměř 1200 kilometrech a 14 hodinách jízdy nám trajekt ujíždí o cca 5minut. Vrata jsou ještě otevřena, ale nakládání ukončeno. Smutně koukáme na odplouvající loď.

Víme že nic dalšího nejede a naše ohledávání přístavu to potvrzuje. Jedeme zakempovat někam k moři. Všude jsou mraky lidí - je státní svátek a mopedy zaplavili ulice i pláže. Nacházíme pěkný kemp nedaleko pláže a jdeme se koupat. Naše nová krysí trika v silničářské oranžové budí pozornost a všichni se otáčí co to přijelo za exoty. Mladé Italky na pláži jsou přesvědčené že jsme Američani (asi ty odbarvené vlasy) a snaží se navázat kontakt. Neumí moc anglicky, tak je taková posunková komedie. Nacházíme sprchu na opláchnutí a koupeme se v moři, nejvíce pak Stoupa a MC. Honza začíná číst svou knihu. Ze sprchy neteče voda. Slaní jak rybky jdeme zpátky do kempu a já s Honzou se jdeme projet po pobřežní silnici na in-lajnech. Po návratu a večeři jedeme si jedeme Toyotou prohlédnout nedalekou šikmou věž v Pise.

Věž je sice nedaleko pro auto, ale nápad Vlastíka a Honzince jít tam pěšky se po zjištění že je to cca 30 km stává zdrojem jízlivých poznámek. Po chvíli bloudění po Pise nacházíme slavný objekt a se štěstím parkujeme přímo u brány. Jsem úplně uchvácen jak strašně šikmo ta šikmá věž je. Bloumáme okolím památky a nemůžeme se na ten zázrak vynadívat. Fakt to stojí za vidění (aspoň jednou). S postupným soumrakem se couráme k autu a jedem do kempu kde zůstali Honza se Stoupou, kteří už věž jednou viděli. Konstruujeme přístřešek z plachty a zábradlí s jdeme spát. Ráno musíme vstát brzy, neboť další loď už nám ujet nesmí.

Den třetí - pátek

Vstáváme v šest a rychle balíme věci do aut. Vzhledem k tomu, že místa na věci máme letos hodně jde to opravdu velmi rychle. V sedm třicet kupujeme lístky na trajekt a jedeme se nalodit. Italský pohůnek u lodi nás ale zastavuje, že naše lístky jsou jenom pro auto do výsky 2,2 metru a to máme opravdu víc. Passat dává kola na placato na střechu a u Toyoty nám radí at dáme lodě dovnitř. Asi to měl být vtip protože dovnitř by se vešla tak přepravka banánů, ale loď rozhodně ne. Jdeme do kanceláře doplatit, rozdíl v ceně, ale tam nám říkají, že to nějak dohodnou a vysílačkou domlouvají s pohůnkem, že lodě sice sundáme, ale stačí je jenom složit s asistenci posádky do nějakého skladu. Jedem zpátky k lodi, domlouváme s pohůnkem, že zajedeme dovnitř a tam lodě složíme, s čímž on souhlasí. a vevnitř nás řadí na vysokou palubu mezi autobusy. Lodní personál je o poznání méně aktivní a na dotaz jestli to tedy máme sundat odpovídají, s jasným záměrem nic nedělat, že kdo se moc ptá moc se dozví. A tak jedeme za velmi příznivou cenu s loděmi na střeše.

Sedáme na horní palubu, rozbalujeme lehátka a začíná piknik. Honza čte svou knihu. Postupem času nás ale zima zahání do podpalubí a tak usínáme v baru na zemi. Pohoda jazz. Hned v Bastii krmíme auta korsickou naftou a hurá na Asco. Cestou bereme stopem jednoho veselého Itala, který nám lámaně vysvětluje, kolik je vody, co se dá jet a tak. Jediné co chápeme, je že nějaká voda asi teče a Restonica má dvakrát víc co normál. Super. Sjíždíme k vodě za vesnicí Asco a snažíme se přehlédnou a nebo aspoň nepochopit zbrusu nové cedule "activites nautiques interdikt". Skáčem do řeky a Korsika začíná. Ivona nám sváží Toyotu a po cestě násl sleduje, ale až po telefonickém dotazu na Tomáše do Prahy, kde že má Toyota ruční brzdu a jak se uvolňuje. Dlužno poznamenat, že je to opravdu trošku nestandardní. Vot Technika. Každý si zvyká na svou novou (půjčenou) loď, až na Honzince a Vlastíka, kteří sedlají své vlastní, staré. Po pár průskocích a peřejkách začíná soutěska a první zajímavé místo. asi 2,5 metru vysoký skok, kde voda padá na placák a pak žene pod skálu nalevo. Chvíli čučíme a jedem. Placáku si nikdo ani nedotýká, rychlost na hraně je dostatečná. Trochu bojujeme s bubláky v dopadu, ale zvedat nemusí nikdo. Ukazuje se výhoda tučných creekrů, kteří se chovají daleko lépe při dopadu do rozbité vody.

Druhé zajímavé místo soutěsky je opravdu lahůdka. Jsou tu dva průskoky okolo prostředního šutru. Ten pravý je čistší, ale padá do kotle mezi skalami a proud tam nepříjemně tlačí do skal. Nalevo je to více technické, ale dopad je až na konec vejvaru a tak se rozhodujeme pro něj. Jirkovi mezi tím uplavala ledabyle položená loď a dala si ten pravý průskok a voda se jí snaží nacpat do vymleté kapsy. Vaky drží loď chvílema nad hladinou a tak se Jirka za pomocí házeček a třech dalších jistitelů spouští po skále a loď si chytá. Vše je OK, legraci si z něj děláme ještě asi tři dny. Skáčeme levý průskok, všichni dobře, jen to sem tam někoho žene k té podemleté skále.

Přenášíme nesjízdné místo "u mrtvé krávy" (loni tak totiž ležela chcíplá na břehu) a hned za ním skáčeme. Honza, Doktor, Jirka a já pěkný technický skok, kde je potřeba skočit hodně šikmo k vodě doprava, protože voda padá v podstatě rovnou na skálu vlevo. (MC přenesl po špatné straně a tak se mu už nechtělo po horolezecké exhibici stěhovat loď zase zpět.) Výška asi metr a půl. Nejlépe jede Jirka, který jede s proudem a na hraně stáčí krátkého Blaze a padá parádně až na klidnou vodu. Ostatní proud na hraně strhává a následuje drobná šermovačka se skálou. Soutěska končí, a po chvíli veselé drncačky vysedáme u uzoučkého mostu. Honzincovi se nejede dobře a stěžuje si,že ho voda táhá, loď se boří a strašně se nadře, no snad se to zlepší.

Ivona se Stoupou už na nás čekají. Stoupa si zatím vyrazil na malý horský výlet do horského střediska (?Haut Asco nebo tak nějak), 1422 m n.m.. Vrátil se poněkud zklamaný. Ačkoli je to nejprofláknutější středisko Korsiky přímo pod nejvyšší horou (Monte Cinto 2706m) a všude kromě sněhu byly i davy lidí, nebyla otevřená ani poštovní schránka, natož pak některá z hospod. Alespoň ten sjezd že nemůžou mimo sezónu vypnout

Jedeme pro Passata, který zůstal nahoře a vedeme konverzaci s jedním čechoněmcem, který nám doporučuje tábořiště a co si máme sjet. Jedeme co campu u vesnice Francardo, stavíme stany, jíme, sušíme, Toyota zapadá do bažniny v campu atd. atd. Zítra asi dáme horní Golo. Honza čte na karimatce a později v Passatu svoji knihu. Jsme utahaní, spát jdeme brzo, asi o půlnoci. Čtyřvteřinový pták zatím nic. Že by porucha?

Den čtvrtý - Sobota

Ráno v kempu Francardo (kemp je to fakt výbornej) nás čekají croisanty , čerstvé bagety a slunečné počasí. Vyrážíme asi ve 12 směr horní golo. Na mostě pod elektrárnou volí Vlastík a Honzinec možnost sjet si pohodový spodek, na kterém je díky elektrárně dostatek vody a vysedají. Jedeme úzkým kaňonem Gola stále proti proudu až přijíždíme k soutoku Gola s Calasimou. Vody je žalostně málo stav 110 na vodočtu pod mostem je tak hluboko pod minimem, že nemá smysl ani máčet lodě. Stejně není skoro v čem. Padá rozhodnutí jet na Restonicu neb ta má vody dostatek. Pod elektrárnou se němci a Honza s Martinem rozhodují ukončit handrkování a vydávají se na spodek Gola jako před nimi Honzinec a Vlastík. Voda v korytě však ubývá před očima. Elektrárna asi již zavírá kohouty. Já, Jirka a Doktor jedeme na Restonicu. Na mostě v Corte hodnotím stav vody podle toho co jsem viděl loni a mám pocit že vody je hodně. Po obhlídce známých úseků vidím, že vody je sakra hodně. Rozhodujeme se pro úsek od Kempu k jezu a případně dále, uvidíme jak půjde čas.

Nasedáme tady pod mostíkem u kempu a jedem. Má to slušný spád, průskoky a wasserwuchty. Charakter je drop - drop - drop... Docela dost prohlížíme. Je to nepřehledné a neradi by jsme to nahulákali do nějakých stromů které jsme viděli ze silnice. První místo které přenášíme je velmi efektní esíčko okolo obrovského balvanu s několika vypečenými válci a bohužel i jedním pěkným sifónkem. Nehodláme se utopit druhý den na vodě a neseme. Pokračujeme stále pěkným charakterem, který vyruší dvě místa. Dvoumetrový skok s naprosto jednoznačným nájezdem a neméně jednoznačným dopadem na jen lehce vlhký placák a tři metry níže. Tak to tedy ne. Dále ukázkový 3m průskok do lagunky, která však bohužel přechází v 2 metrový skok který padá přímo tečně před podemletou skálu. Přenášíme a nasedáme alpinem asi ze 3 metrů do laguny. Řeka se maličko rozšiřuje a laguna je ukončena asi 2 metrovým prahem se skluzavkou, pod kterým se rozděluje. Jedeme vlevo kde je více vody. V zatáčce se objevuje nečitelné kameniště a tak se jdu raději podívat. Začátek je OK, ale pak není skoro jak zastavit a následující místo je potřeba prohlédnout. Signalizuji na kluky, že je to "na prohlídku", ale oni chápou můj taneček jako jeďte "na oči" a jedou. Zaplať bůh zastavují v tom minivracáčku před průserem. Není to tak dramatické jak se zdálo na první pohled. Řeka se s větším spádem hrne do kombinace asi metrových balvanů a pěkně se mezi nimi mele. Dá se jet vpravo (kde se to mele hodně) a nebo vlevo, kde je ale málo vody. Jirka jede vlevo a já s Doktorem vpravo. Vyšlo to skoro na stejno. Vlevo to byla větší drbárna a vpravo zase větší makačka. Pak nás vyhání na silnici předem prohlédnutý strom a řadou zlomyslných větví. Ze silnice prohlížíme zbytek trasy (konec u jezu je v dohledu) a jedeme. Pěkné místo je tu. Voda obtéká balvan v prostředku koryta. Většina je teče vlevo, ale tam se nedá jet kvůli množství kamenů. Objíždíme kámen zprava, kde po skoku zcela kolmém ke směru řeky potkáváme asi 2 metry níže tu většinu vody co tekla vlevo. Celé umocněné tím, ze balvany zužují koryto na asi dva metry, toto místo vylepšuje skóre a přidává mě a Jirkovi na konto jedno bojové. Skáčeme jezík a dáváme ještě tu peřejku co byla loni jako úvodní, umocněnou větším množstvím vody a před začátkem navigace vylézáme. Jen co mávnu helmou u silnice už mi zastavuje pick-up a veze mě k autu. Úsek měřil asi 2 km a jeli jsme to něco málo pod 4 hodiny. Holt jsme na to nějak moc čučeli a dlouho obědvali. Paráda.

Ivoně se ráno nedaří koupit plášť na kolo a tak se jedou se Stoupou koupat Passatem k moři. Zatímco se stoupa šel na chvíli potápět, Ivona usnula a za těch pár hodin se krásně spálila. Moře krásné, plné fialových "olihní" známých z loňska (latinsky Olihnus Sukus Plnovousus). Protože písek, poměrně málo života, a nebýt několika veselých hvězdic a dvou nejjedovatějších medůz, nebylo by se zde ani s kým přátelit. Po té co Honza a MC vystoupili v kempu z Gola sedají na kola jedou těch 45 km za nimi. Předpoklad, že to bude z vnitrozemí k moři z kopce se jeví jako špatný a tak je cesta přes hornatou Korsiku pěkný zážitek (Stoupa avšak nesouhlasí). Večer jsou všichni utahaní, Honza čte v Passatu svou knihu. Spíme venku a koukáme na hvězdičky a meťásky. Svíčka smrdí, čtyřvteřinový pták je nepravidelný a Ivona si myslí, že to je nějaký signál (jako třeba maják). Tinky Winky, Dipsy, Laa-laa, Po. Spát … spát spát.

Den pátý - neděle

V noci byla asi šílená rosa. Všechno je mokré. Honza měl nějaké blíže nespecifikované noční můry. Balení věcí je snadné, místa máme letos dost. Jedeme přes Corte na Ponte du Vechio. Parkujeme ve stínu pod mostem a Eminem nám repuje k oblékání. Vedro dosahuje rozumusevymykajícím rozměrům. Vody je 140 cm, tedy o něco více než loni, tak by to mohlo být ve větší pohodě. Tenkrát jsme kvůli suchu asi 8x nesli. Hádáme se co kdo poveze v lodi, nasedáme a jedeme.

Vody je opravdu víc, obtížnost se zdá být nižší. Přenášíme akorát sifon před lávkou jinak se dá jet vše. V ohromném sifoništi (loni jsme napočítali asi 9 sifonů v jedné peřeji) nacházíme bezpečnou cestičku a na závěr jedeme krásnou zatočenou kluzačku zakončenou asi 2 m skokem. Doktor se snaží vystoupit u břehu a zapadá až po krk do hluboké vody. Kdo to neviděl celé by přísahal že tam krysil. Dále jedno pěkné místo s podemletou skálou vlevo. Nenajíždím to úplně dobře a voda mě zamáčkne pod skálu až po hlavu. Podobně tak i Honza. Následující peřej je zakončená skokem ve kterém je pěkně nastražený kmen přes který se ale dá v pohodě jet. Problém je že člověk ztratí rychlost a je pak trosku masírován ve vývaru. Toto se přihodilo zejména Vlastíkovi, který ale na vodu vyzrál ledovým klidem, tedy seděl tak dlouho a nic nedělal až ho bublák propustil sám. V úvodu závěrečné soutěsky se ještě jednou dobře bavíme. Místo opravdu hezké. Voda teče při skále napravo až do minilagunky s megabublakem kde je potřeba zatočit kolmo doleva a skočit asi metr a půl do napěněné vody. Doktor jede na přímo tedy z proudu rovnou přes bublák do skoku. Já volím defenzivnější variantu, tedy že si v minilagunce zastavím a rozjedu se. Super rychlý a dlouhý Redline však mínil jinak. Nejdříve jsem vyjel až na protilehlou skálu. Pak jsem provedl zoufalý nicméně úspěšný pokus se v té mističce na skále otočit a pak, s vypětím všech sil, přejel bublák a dopadl jak hruška do napěněné vody. Honza byl ještě veselejší, protože na skálu sice nevyjel, ale bublák na krátkém a pomalém creekru přejel asi až na čtvrtý pokus což bylo zdrojem veselí pro všechny přihlížející. V závěrečné peřeji soutěsky (stále vlevo pak doprava) předvádějí pěkné eskymácké efekty MC a Vlastík, které si podal nenápadný poslední váleček. Ještě před mostem prý první pádleři měli tu čest spatřit pěkné orální představení na kameni u řeky, ale těm dalším již vylekaný pár nepředvedl nic. Dojíždíme k mostu a vysedáme.

Stoupa si dal zatím saharskou horskou prémii. Od Ponte du Vechio na kole nahoru na Vivario a na průsmyk Sorba (1311 m) - známou serpentinovou cestou spálených lesů a skal, tentokrát rozpálenou do ruda, dolů do Ghisoni k Fium Orbo, dál dolů ke spodní přehradě (cca 200 m), pak přes hřeben do sousedního údolí, zase nahoru směr Pietrosso, Vezzani (cca 800 m), odtud už dolů směr Noceta k spodnímu mostu přes Vecchio. Tam byl před uvařením zachráněn rychlou prací koupelí a péčí Ivony i dolit dostatečným množstvím kvalitních tekutin. Všichni se koupeme, skáčeme z mostu do řeky, sušíme věci, jezdíme na in-lajnech, prostě pohodka. Jedeme do Solenzary do kempu s pláží, který je však tentokrát téměř liduprázdný. Stoupa s MC vyrazili na kolech napřed. U pobřeží před Alérií je dojíždí pasát a zachraňuje Stoupu před nutností okusovat kůru ze stromů (celý den a víc než 100 km v horách na jednu tatranku není zcela ideální...). V kempu vaříme guláš, koukáme na vide, moře šumí. Pijeme pivo a začínáme s Vlastíkem psát tento deník. Honza čte v Passatu svou knihu. MC vytahuje z paměti výrok z Rumcajse: "už tam chvíli stál a pak teprve na schodech zadupal", který většinu přítomných zcela odstraňuje z reality.

Den šestý - pondělí

Vstáváme celkem časně. Doktor a Jirka se koupou v moři. Světlý labrador nám přináší nějakou cizí bagetu a vylizuje za Vlastíka hrnec. Z Toyoty nám hrají Money Bussines. Z dodávky co kempuje kus od nás přichází nějaký člověk. Čekáme že jde nadávat za hlučnou hudební produkci, ale on místo toho říká, že to je super muzika a jestli by jsme to nemohli dát víc nahlas !?!. OK, then I`m there. Balíme věci na vodu a snídáme. Ten člověk přichází ještě jednou a to proto aby si napsal, jméno kapely a CD prej si to musí koupit jen co přijede domů. Je to němec tak nevím jestli to tam budou mít v každý trafice.

Vyrážíme na Travo. Na mostě kde se vystupuje koukáme na vodu a je jí tady bohužel dost málo. Nic jiného ale v dosahu není tak jedeme nahoru. Opatrně přejíždíme mostek kde jsme loni ohnuli nápravu od vleku a na horním mostě lezeme do hydra. Auto nám sváží dolů Ivona a pak bude pokračovat na kole. Lezeme do vody a začíná krásná série průskoků, peřejek a malých zablokování. Vody je málo, tak je to místy takové skákání po mokrých skalách a do některých škvír se vejde pouze nakloněná loď s vydechnutým padlerem. U nesjízdného místa kde se přenáší po šikmé skalní plotně se zouváme a bosky snadno přenosíme lodě okolo skupiny němců šaškujících s lany. Přichází pěkné pre-AF a za nimi již nádherné Amfiteater Falls. Vody je málo dá se to jet jakkoliv, jen prostřední skok si chvilku povídá s MC, ale nakonec toho nechávají. Pod AF se svlékáme a svačíme s výhledem kterých na světě opravdu není mnoho. Vstávat se nikomu nechce. MC leze s kamerou a v plném hydru po skalách kolem a natáčí. Je asi 35° ve stínu a Honzinec se z hydra také nesvléká, neboť co kdybychom prý hned jeli. Udržujeme ho v tomto napětí, asi hodinu a půl, kdy si věci konečně sundá a my vyrazíme. MC se vrací s kamerou a nadává, že se tady opalujem nahý a on leze v hydru po skále. Nikdo z nás ho tam neposílal, tak se mu místo omluv jenom smějeme. Honza si jde odskočit a nachází jak sám říká "hovno jako cep" a hned prohlašuje že by rád potkal toho chlapa co to tam vysral. Do rozhovoru se zapojuje Doktor a říká, že výtvor je jeho. Honza bere kameru a jde si ten zázrak natočit. Ach jo to je spolek. Jedeme dál. Přijíždíme k místu s lebkou a trpce tuto vraždu přenášíme. Následuje ještě pár pěkných míst a pak nekonečná jebačka v šutrech až k mostu, která trochu kazí dojem z jinak výborné řeky.

Toyota tu na nás poslušně čeká. Vracíme se do kempu, kde je již Stoupa s Ivonou. Stoupa tento den strávil střídavě v moři a u piva. Pod hladinou v písku spousta krásných skal, i více života. Nejzajímavější byl rejnok. Vzhledem k tomu, že stoupa neměl sebou žárovku, nemohl zjistit, zda je rejnok elektrický. Večeříme a pak kalíme. Toyota zadními vraty dělá směrový reproduktor, z něhož se nejprve lina Pocta George Gershwinovi, pak Edit Pilaf (nebo Piaf?) a stylově pokračuje South Park. V ústí reproduktoru podléhají účinkům omamné a obveselující hudby Alf, MC, Stoupa a Jirka, zatímco ostatní - možná - spí. Honza nečte knihu! Kdy jsem šel spát opravdu nevím usnul jsem někde na zemi.

Den sedmý - úterý

Vstáváme ZASE celkem brzo, asi tak v devět. To snad ani není krysí akce. Po jedenácté vyrážíme směr Polischelu a zmateni úvodní stránkou hydra jsme přesvědčeni, že si tam něco sjedeme, nebo zhydrotrekujem. Tento náš plán nám ale kazí uzavírka na silnici přes Col Balvela. Marně se snažíme najít v mapě nějakou objížďku a když nic nenacházíme, moudře se rozhodujeme, že dnes se budeme válet u moře.

Nakupujeme v obchodech rozličné Korsické speciality, Doktor dokonce nakonec nějaký naprosto nepoživatelný sýr Fium Orbo, který je tak korsický že oparvdu nelze pozřít. Chutná to asi jako sirečky s droždím. V kempu se pouštíme do specialit, koupeme se, potápíme a opalujeme na pláži. Slunce peče jak chicken gril. Člověk se nestačí obracet aby úplně neusmažil. Vlastík a MC odjíždějí na kolech přes uzavřenou silnici do Colu Balvela s tím že se večer setkáme ve vesnici Zonza. Probíhá celodenní pohoda, slunění, jídlo, pití, drobné opravy, SMS a Honza a Jirka jdou na opičí dráhu za kempem.

Kolem 6té začínáme balit a v sedm odjíždíme do Zonzy. Kluci z kol na píšou že uzavřená cesta se zdá být sjízdná a opravdu je to tak. Denní práce jsou skončeny a tak se po velmi rozbité ale teď již bagry a dynamit neobsahující cestě šineme na Balvelu. Je to pěknej stoupák přece jen jedeme z nuly do 1200 m.n.m. a tak nám cesta na dvojku pěkně ubíhá. Jirka se chová jak japonský turista a fotí každou hovadinu, prý aby měl doma co ukázat. V Zonze, potkáváme kluky a jedeme do lesního kempu který objevili kus za městem. Vaříme tortelíny a postupně uleháme. Píšu deník, zase jsem včera nezapsal, Abů by byl jistě pořádnější.

Den osmý - středa

Vstáváme brzo - sakra to je ale dovolená. Kemp je ráj pro alergiky. Je to vlastně řídký borový les a jemný pyl ze šišek zasypává jemným zeleným nádechem vše co je jen trošku přístupné vzduchu. Jedeme na Codi, ale jak se dalo čekat i Codi šetří vodou a tak jedeme s hořkým očekáváním podívat se co na to Rizzanese. Na vodočtu je 50, což je těžce pod minimum. Jediná řeka v dojezdové vzdálenosti je Taravo. Jedeme delší, ale zato o dost horší cestou, která je na mapě značená jako hlavní a tak jsme se trapně domnívali, že by to mohlo být rychlejší. Nebylo. Kodrcáme se asi 1,5 hod krajinou plnou bodláku a divokých prasat.

Když přijíždíme k Taravu je jasné, že vody je rovněž málo, ale po té cestě už prostě do lodí musíme. Začátek vypadá jak letní stav v úseku Týnec - Pikovice. Největším nebezpečím jsou liány ostružin které číhají na nechráněné obličeje. Zahlédli jsme z řeky benzínku což je skvělé, neboť nafty máme tak asi na nastartování. Vodočet u zavěšeného mostu ukazuje 40 cm, ale nevíme co to znamená. Vody je určitě málo. Přijíždíme k začátku soutěsky, kde voda padá v asi metr a půl vysokém skoku pod skálu nalevo. Všichni v pohodě, jen Jirka dělá kravinky, a tak má možnost předvést svůj vypracovaný šroub odzadu. Za větší vody bude tahle soutěska docela nářez, určitě V se VI místy. Po pár metrech dorážíme k místu kde v kolmých stěnách soutěsky je balvanité zablokování a v něm vzpříčený strom. Jet se to nedá v žádném případě, obnést taky ne, není kudy ven. No aspoň se nad tím dalo dobře zastavit. Nakonec volíme zoufaleckou variantu. Pádler nacpe pádlo do lodi vyťapká po vzpříčeném slizkém stromě nad hlavní proud, hodí loď před sebe a skočí přes cca 2 metrový vejvar mezi kameny za ní. Tak jdu na to. Házím loď, ta mizí ve vývaru a už se neobjevuje. Chci skočit za ni, ale loď se ukazuje a točí ve válci cartwheely. No nakonec ji proud pustil, a můžu za ní. Bohužel nenásleduje klidná a hluboká stojící laguna, ale pomalu tekoucí asi metr a půl hluboká pasáž. Nejen že skáču na kámen ale proud znesnadňuje výlez na hladkou a kluzkou skálu a tedy i možnost nastoupit do lodi. Nakonec nějak tak podobně učinili všichni i poslední MC s kamerou. Pegel na Pravé straně je nějaký pochroumaný chybí na něm měrka. Na konci jeho laguny je krásná skluzavka po skále, která ale končí v ukázkovém sifonu zaplaveném dřevem. Neseme. Dále hezká místo cca 3 metry vysoké zablokování, vlevo dvojskok s kmenem v nájezdu, vpravo úzká a efektní skluzavka. Honzinec a Jirka jedou vlevo a oba předvádějí pěkné rodeo ve válcích pod skoky. Ostatní pohodě napravo, MC velmi ležérně a zvedá. Před mostem kde chceme vysednout je pěkný katarakt. Výška celkem tak 5m nájezd zleva doprava kolem šutru. Za ním o devadesát doleva, skočit asi 3 m pak zase napravo ke skále a esíčkem na šířku lodě do závěrečné laguny. Je tam málo vody, šutry rozhazují a jet to hlavou dolu, no to ani pomyslet. V laguně smrdí kráva která spadla do soutěsky, no už ať to máme za sebou. Honza jede, Doktor také, Vlastík i Jirka všichni celkem OK, ale já jako debil. Už v úvodním esíčku se nechávám rozhodit a ke skoku přijíždím bokem. Zůstávám trčet na hraně na kameni a bojím se abych to neskočil pozadu. Tento strach mě ale vzápětí opouští když si uvědomím, že bych také mohl spadnout ze skoku hlavou dolů do šutroviště. Fuj fuj. No nakonec se nějak vycukávám padám dolu celkem bezpečně a esíčkem jedu do laguny. Hanba.

Na břehu čeká Ivona s Toyotou na parkovišti se starým rezavým traktorem. Jedeme zpátky, bereme naftu u vyhlédnuté pumpy, ale tentokrát volíme cestu po žluté tedy obyčejné silnici, která je úplně nová a rychlá, takže asi za hodinu už se plácáme v kempu.

Stoupa jel původně na kole za námi, ale když nás nenašel ani na Codi, ani na Risanese, vrátil se nahoru do Kempu, chutně poobědval pivo a jel pak přes Zonzu nahoru do průsmyku Bavela (1218m). Z vyhlídkových důvodů si projezdil lesní cesty v průsmyku až pod skalní stěny. Pak se spustil z průsmyku dolů (super sjezd) do údolí, zase nahoru do sedla Larone (608m). Tam uvažoval o vykoupání v moři, které je odsud krásně vidět (ostatně i z průsmyku Bavela), ale protože se nemohl dovolat druhé části výpravy, vrací se pro jistotu zpět, znovu na Bavelu. Tam se odměňuje 2 pivy v zahrádce před hospodou u cesty, a pak už se definitivně spustil dolů do kempu.

Večer vyrážíme s Doktorem a MC na prohlídku Codi. Vody je opravdu maličko, ale jinak je to nádhera. Prohlížet se to moc nedá, soutěska je pekelně hluboká, ale i to co vidíme stačí k tomu abychom truchlili, že tohle nejedeme. K večeři je vynikající segedín a jako zákusek palačinky s džemem. Leháme si venku a posloucháme čtyřvteřinového ptáka který nám nedá usnout. Nakonec někam odlétá a můžeme spát.

Den devátý - čtvrtek

Balíme a odjíždíme z kempu u Zonzy. Ten kemp je směšně levný. Platíme asi 3juráše za osobu a noc s tím, že třeba teplá voda je v ceně a ne jako jinde na žetony. Rozhodujeme se, ze dnes si dáme hydrotek na Polischelu, který Vlastík šel už před pár lety a moc se mu to líbilo. Jedeme přes Balvelu rozbitou cestu (dneska se nepracuje je svátek) a u mostu se oblékáme do hydra. Volíme různou úroveň od Honzy v trenkách až po Stoupu ve potápěčském full neoprenu.

Vyrážíme proti proudu, zatím po břehu. Všechno je posypané pylem z borovic a strašně to klouže. Kaskády jsou překrásné a ty co jdou se pod vedením MC snažíme vylézt přímo vodopádem. Postupně zdoláváme asi 10 různě vysokých a hlavně nádherných vodopádků a kaskád. V jednom obzvláště vypečeném místě (vodopád asi 15 m) je potřeba prolézt uzoučkým skalním okénkem které je za větší vody maličký sifon. Je to velmi komické neboť skála je mokrá a klouže a nahoře je místo že se skoro nelze protáhnout rameny. Pohledem ze shora to vypadá jako, že se člověk rodí, což MC podtrhuje přisednutím s roztaženýma nohama nad otvor. Dále už je to jenom šutrovačka do kopce. Slunce se schovává za stěny kaňonu a začíná být trošku chladněji tak se obracíme. Lezeme zpátky sifonem, někteří obcházejí po turistické cestě. Jeden vodopád asi 8 metrů, skáčeme do laguny (Ivona stojí na hraně a rozhoduje se asi 10 minut, ale nakonec skáče), někteří slaňují vodou. Lano se však zasekává a nelze ze spodu uvolnit a tak Honza ještě jednou leze nahoru a lano uvolňuje. Poslední kaskádku, s vyhazovací vlnkou uprostřed (úvodní foto z Hydra) jedeme po zadku. Jel jsem ji už ráno, a tak mám spoustu důležitých keců jak na to. Pak se rozjíždím a padám v ukázkovém placáku asi za čtyř metrů do laguny. Rána jak hovado. Kdybych neměl neopren, tak bych asi chcípnul. Takhle blbě nejel už nikdo, akorát Doktor si trošku natrhává prdel o hranu. Vracíme se k autu.

Jedeme někam do kempu na pobřeží abychom zítra mohli na Fium Orbo. Nakonec volíme kemp s pláží v Ghisonance, který je velmi luxusní, pokud za luxus považujeme kadeřnictví, palmový háj, obchody, diskotéku, vchod na čipové karty, záchody pro 300 lidí najednou a sprchy pro 150, prádelny a chladírny a především bazén a vlastní ZOO. V sezóně to bude fakt peklo na zemi. Nicméně sezóna ještě nezačala a tak je všude pusto a klid. Ceny rovněž velmi příznivé. Někteří se koupou v moři a Ivona začíná ze všech zbytků vařit rizoto. Je ho úplně neuvěřitelný množství a tak ho sníme sotva polovinu. Jsme utahaní, Honza čte svoji knihu, spíme venku, usínáme brzo.

Den desátý - pátek

Nezvyklé, vstáváme zase brzo :-(. V kempovém supermarketu kupujeme nějaké bagety. Kromě Stoupy, který sedá na kolo, sedáme všichni do Toyoty, prodlužujeme vjezdové karty a hurá na Fium Orbo úsek Defile de Strete. Koukáme na úsek pod elektrárnou, který vypadá jako by někdo ten rigol v zemi zasypal šutrama od pár jednotek do několika desítek metrů v průměru. Vzhledem k absurdnosti toho, že by se to dalo jet, si děláme legraci z Dr. Haase, který píše že za velké vody by se to jet dalo. Zřejmě kdyby se protrhla přehrada. Cestou prohlížíme výstupní místo u mostu a jez s rourou kousek nad ním. Vlivem autobusového efektu a hloubkou soutěsky se zdají okolní peřejky lehké až směšné. U nástupního místa se za krásného zpěvu Ivana Mládka motáme do hadrů. Ivona se marně snaží přivyknout si na SPDčka na pedálech jejího kola, ale moc se nedaří. Honzinec vyráží na pěší tůru spojenou s fotografováním. Sbírám u padlého stromu obří borové šišky, kterými hodlám obdarovat celou rodinu.

Hned v úvodní peřeji si vybírá komickou vložku Doktor, který zapichuje pádlo mezi šutry, ztrácí ho a je nucen pádlovat rukama a vrátit se pro něj po břehu. Mezi tím už dorazil na most se svým kolem Stoupa a dobře se Doktorovým vystoupením baví. Charakter toku je drop-pool ovšem daleko více pool než drop. První zajímavější místo je uzoučká, asi 4 metry vysoká skluzavka, kterou u skály napravo doplňuje macatý sifon. Místo je spíš efektní než složité, a tak hodně filmujeme a fotíme. Honza se na laně spouští po skále, aby získal nejlepší záběry a proto fakt, že nakonec z toho foťáku nevyjde jediný snímek je více než smutný. Další zajímavý je katarakt v levé zatáčce, který je však obtížný pouze nedostatkem vody a tak je to taková rychlá drnkačka po šutrech. Další místo jsme viděli už ze silnice, ale to se zdálo o poznání jednodušší. Úvodní balvanitá pasáž končí asi 1,5 metrovým skokem do bubláku mezi šutry. Všichni jednou více méně v pohodě, akorát Vlastík padá do bubláku mírně našikmo, zvedá a jeho voodoo má výrazně pozměněný tvar na zádi. Lopata je ohnutá pěkně nahoru, ale je vidět, ze se to postupně zase samo srovnává. K jezu s rourou přijíždíme opatrně a koukáme kde je ta roura přes kterou má člověk skočit aby se vyhnul vývaru. Opět exceluje Doktor, který rouru minul k veliké radosti všech asi o metr, ale z vejvárku v pohodě vyjíždí. Ještě těsně před vzdutím je podemletá skála, která lape MC, a ten před pohledy těch kteří doufali, že se něco takového někomu stane, zvedá.

Vylézáme na most, čekáme na Honzince a hurá do kempu. Máme zase tu smíšenou náladu "super - už to máme za sebou / doprdele - už to máme za sebou". Zastavujeme v Super-U a kupujeme nějaké laskominy a dary domů. V kempu je Stoupa v neoprenu a láká všechny do moře - jsou super balící se vlny na plování. Někdo jde, já s Honzou jedem na in-linech na projíždku po okolních silnicích. Večeříme rizoto ze včerejška, koukáme na video, točíme palmový háj, hodnotíme okolostojící dívky. Nakonec poměrně slušně kalíme, opět usínám někde venku, nevím kde, nevím kdy, nevím jak...

Den jedenáctý - sobota

Vstáváme asi v 8 hodin abychom měli dost času dojet v pohodě na trajekt. Balíme věci a Vlastík plave v moři. Vlastík se vrací od moře a hledá své brýle. Nachází je rozšlápnuté na zemi mezi stany, asi jako následek včerejšího večírku. Za mírného deštíku opouštíme kemp. Asi začne konečně pršet a patrně bude i voda. No co jedeme domu. Devadesát kilometrů po pobřeží zvládáme asi za hodinu a tak se ještě v klidu stavujeme pro naftu a v obchůdcích.

Klasický korsický bordel při nakládání do trajektu. Nikdo neví která fronta vede kam, a tak se směr Francie a Itálie krásně promíchává a tvoří dlouhou kolonu. Nakonec přeci jen pronikáme k lodi. Nakladači opět buzerují za příliš vysoká auta. Passat sundává kola ze střechy. Při pohledu na lodě na Toyotě a práci spojenou s nějakými úpravami, nás beze slov řadí mezi autobusy a je hotovo. Nacházíme místo v rohu lodního baru. Nejsou tam žádné židle ale to nám spíš vyhovuje než vadí. Válíme se na dekách, pijeme víno, jíme bagety a dopisuji tři dny deníku. Je to tedy spíš takový občasník než deník. Korsika se nám vzdaluje. Po příjemně strávených 4 hodinách jdeme k autům. Honza přeparkovává Passata mezi autobusy a navazujeme kola. Stoupa si bere svoje a objíždí v nákladovém prostoru mezi auty, vesele volaje že na lodi ještě nejezdil. V přístavu ještě převazujeme lodě na dlouhou cestu a jedeme domů.

Cesta je bez problémů. SMS z Passata který jede napřed moc nečteme neboť nám stejně jenom nadávají, protože jsme si vymysleli, že jsme Honzovi snědli jeho smrdutý sýr a ten se s tou ztrátou nehodlá smířit. Škoda že jsme to opravdu neudělali, protože ta specialita je v Toyotě snad cítit ještě dnes. Řídím já pak Honzinec, MC, zase já, Itálie, Brenner, Mnichov, Rozvadov, Plzeň, neděle.

Den dvanáctý - neděle

Příjezd ke klubovně a restaurantu U Rotundy (korsicky U RotundU) v 7:58 tedy asi 2 hod za Passatem. Vykydáváme Toyotu, rozebíráme si věci a rozcházíme se. Asi ve dvě odpoledne přichází ke mě domů Doktor a dopisujeme některé části deníku a popisy řek.

Epilog

Pěkné, pěkné, pěkné to bylo. Bylo by mi v tuhle chvíli při psaní asi dost smutno, ale vzhledem k tomu, jak pomalu stíhám deník přepisovat do počítače zbývá v tuhle chvíli přesně týden do odjezdu do Norska a tak není důvod truchlit.

Tak Hurá na vodu!

Téměř po pravdě zapsal Alf

Další stránky o Korsice:

"Boučkovci" - Korsika 2000

Fotografovali - Guru, MC, Honzinec, Jirka, Doktor, Ivona, a další...
Filmovali - Alf, Guru, Vlastík, a další...

ZPĚT